Se svojí fotbalovou kariérou jste začínal v Hruškách, kde hrajete i nyní. Jaké to bylo, vrátit se zpátky? Jak dlouho už za Hrušky hrajete?

Nic jiného mi vlastně nezbývalo. Člověk už chce hrát hlavně pro radost, jiná možnost se nenabízí. Vrátil jsem se tam, kde jsem začínal, tak by to asi mělo být. Dohrát v Hruškách svoji fotbalovou kariéru mi přijde jako dobrý plán.

Co vás motivuje na nižší soutěži, jako je okresní přebor? Přece jen je to z první ligy celkem velký skok.

Za Hrušky jsem začal hrát tuším v roce 2013. Už tehdy jsem ale věděl, že tam nejdu kvůli výsledkům nebo gólům. Člověk si chce hlavně dobře zahrát, pokecat a vypadnout z každodenního stereotypu. I pivo po tréninku k fotbalu na takovéto úrovni patří. Když se člověk pohybuje ve fotbale celý život, získá určité návyky, kterých se nerad vzdává.

Mužstvu Hrušek děláte kapitána, navíc máte bohatou fotbalovou minulost. Jak vás vnímají vaši spoluhráči?

Kapitánem jsem pouze dočasně, ten předchozí se zranil a na mě to padlo nejspíš hlavně proto, že jsem služebně nejstarší. S kluky hraji už delší dobu, jsme na sebe zvyklí. Nejčastěji mi moji minulost připomínají ve chvíli, kdy se mi něco nepovede, to mi to dávají takzvaně sežrat. (smích) Ze začátku ze mě možná měli respekt, ale teď už jsme na sebe všichni zvyklí.

Mají z vás na hřišti respekt i soupeři?

Když jsem se do Hrušek před sedmi lety vrátil, určité napětí na hřišti jsem možná cítil. Delší dobu už ale nastupujeme proti stejným mužstvům i hráčům. Všichni se vcelku známe a už to není tak vyhrocené jako dřív.

Nejvyšší soutěž jste hrával za oba pražské kluby, Spartu i Slavii. Na co z vaší prvoligové kariéry vzpomínáte nejraději?

Sparta se Slavií jsou u nás dlouhodobě největšími pojmy a snem každého hráče je se do jednoho z těchto klubů dostat. Já byl v obou, ale mé působení v každém z nich bylo zcela odlišné. Zatímco ve Spartě se mi moc nevedlo, angažmá ve Slavii se mi podařilo, užíval jsem si ho. Nejraději vzpomínám na moment, kdy jsme vyhráli Český pohár.

Máte nějaký zápas, který si pamatujete více než ostatní?

Jako první se mi vybaví gól za Slovácko v utkání se Spartou. Ta tehdy hrála Champions League, byla velkým favoritem. Utkání se hrálo v týdnu, stadion byl zaplněný diváky a my jsme zvítězili 2:1. Mně se dokonce podařilo vstřelit gól, to je nezapomenutelný okamžik.

Co vám dala první liga, a co naopak zase okresní přebor?

První liga mi dala obrovské zkušenosti do budoucna a naučila mě hlavně to, že člověk nedostane nic zadarmo. Musí na sobě neustále pracovat a čím víc to dodržuje, tím dál se dostane. V okresním přeboru je to hlavně o tom si tréninky a zápasy užívat.

Chystáte se kromě hráčské kariéry také na tu trenérskou?

Posledních pět let působím v Hodoníně u dorosteneckých a seniorských mančaftů, před třemi lety jsem si udělal trenérskou licenci. Teď v koronavirovém období, jsem si dal ale pauzu, spojit to se zaměstnáním je totiž trošku náročnější. Na druhou stranu jsem ale zase slíbil výpomoc na manažerské pozici v břeclavském klubu, takže ještě uvidím, kam mě to zavede.

Jak to vidíte se svojí kariérou dál, budete hráčské povinnosti kombinovat s těmi trenérskými a manažerskými i nadále?

Všechno je to o zdraví, člověk už cítí každý zápas. Hlava by chtěla, ale tělo už občas řekne stop. Na tréninky už sice moc času není, ale zápasy ještě zvládám. Dokud mi bude sloužit zdraví a bude mě to naplňovat, nevidím v této kombinaci problém.

ELIŠKA NOVÁKOVÁ