Stejný kousek se bývalému útočníkovi Doubrav a Žeranovic podařil před týdnem ve Fryštáku, kde ale desátý tým tabulky prohrál 3:6.

Nyní hattrick chutnal mnohem více.

„Samozřejmě jsem rád, že mi to tam teď padá, na druhé straně to je shoda okolností a hlavně zužitkování práce celého mužstva,“ líčí skromně Petr Páleníček.

Vědu z toho nedělá.

„Fotbal je kolektivní sport a je úplně jedno, kdo branky střílí,“ pokračuje. „Já jsem jenom slízl smetanu za ostatní,“ přidává.

Podobný kousek se mu povedl někdy v žácích nebo dorostu. V mužích ale nasázel dva hattricky po delší době poprvé. „Všechny branky vyplynuly ze hry a dané situace. Skóroval jsem hlavou, pravou i levou nohou. Nemám žádný vyloženě typický gól, recept na zakončení,“ říká Páleníček.

„Ale i když stále střílím branky, tak trenér se mnou stále není spokojený,“ usmívá se.

Zatímco většina útočníků se s blížícím se koncem kariéry přesunuje do obrany, rodák z Fryštáku to má obráceně. „Už když jsem začínal na předstoperovi, míval jsem útočné choutky. Postupně jsem se přes zálohu dostal až na hrot,“ líčí.

Do Malenovic přišel loni v létě, aby oslabenému týmu pomohl v boji o udržení v nejnižší krajské soutěži.

„Je tady mladý kolektiv, já jsem z kluků nejstarší. Kamarád mě přemluvil, ať jim jdu pomoct. I když to na podzim po odchodu několika hráčů bylo složité, teď už je to mnohem lepší,“ cítí Páleníček.

Sám poraženeckou náladou netrpí. Vzdávat se před bojem není jeho styl. „Jsem optimista. I když hrajeme proti prvnímu, jdu na hřiště s tím, že chci vyhrát,“ tvrdí. „Každý soupeř se dá porazit, nikdo není neporazitelný,“ je přesvědčený.

Zatímco na podzim se malenovičtí fotbalisté soužili, po zimní přestávce se zvedli a na jaře pravidelně sbírají důležité body a tabulkou stoupají vzhůru.

I když úplně vyhráno ještě nemají, nálada na předměstí Zlína je mnohem veselejší. „Jarní výsledky jsou celkem uspokojivé. Pomalu pracujeme na záchraně, ale ještě to není definitivní,“ ví Páleníček.

„Sice jsme soupeřům trošku odskočili a před dvanáctými Loukami máme náskok osmi bodů, pořád to musíme potvrzovat. Do konce sezony zbývá dost kol, stát se může cokoliv,“ varuje zkušený forvard.

„Byla by velká škoda spadnout do okresu,“ říká.

Osobně už žádné ambice nemá, fotbal v šestatřiceti letech hraje pouze pro odreagování od pracovního procesu a radost z pohybu. „Vyšší soutěž mě neláká,“ přiznává.

Podle Páleníčka musí být v nižší soutěži hlavně pohoda a dobrá parta. Jinak to na hřišti nefunguje. Za minulý hattrick přinesl spoluhráčům do kabiny slivovici, teď to bude podobné.

„Pokladník mi to už zdůrazňoval, že si to pohlídá,“ směje se.

Po nedělním zápase ale klíčový muž nejuchal do noci. Hned po utkání se naopak vytratil a spěchal do práce.

„Jelikož do Malenovic dojíždím ze Zlína, stejně bych si pivo nedal. Navíc se chci co nejvíc věnovat rodině. Malé děti vyžadují hodně pozornosti a já nechci rodinu kvůli fotbalu zanedbávat,“ uvedl Páleníček.

Oslavy podle něj přijdou na řadu až po skončení sezony.

„Zatím nemáme žádný důvod. Až budeme zachránění, můžeme posedět. Nejsem sólista, abych slavil, že jsem dal tři góly. Ty mohl dát kdokoliv jiný,“ říká.

„Důležité bude dohrát sezonu v klidu a bez nervů, abychom se v posledním kole nemuseli strachovat o výsledek a sestup,“ uzavírá Páleníček.