V čem je největší úskalí tak krátké zimní přípravy?
Největší změna je v tom, že co chceme mít naběhané v přípravách, hráči běhali už doma. Dostali domácí úkoly, které jsme kontrolovali přes mobily a chytré hodinky. Takže hlavní část přípravy, první dva týdny, které by nám v lednu chyběly, už kluci odjeli ještě doma.
V kondičním bloku jde hodně o běhání, co hráči absolvují?
Jsou tam nějaká tempa na určité kiláky, takže kilometrový objem, pak tam měli intermitentní zatížení, to znamená střídání temp v různých fázích, něco málo silové vytrvalosti, ale silová složka nás čekala až na soustředění, kde byly třífázové tréninky, tam jsme měli víc času na práci. Střídali jsme jedno hřiště, jednu kondiční složku a třetí doplňkovou zdravotní, tady protahování a posilovnu navíc pro lidi, kteří ji potřebují.
Dřív fotbalisté v zimní přípravě hodně běhali po lesích, dnes se většina přípravy odbude na hřišti. Je to proto, aby hráče příprava víc zaujala a směřovala k hlavně k fotbalu?
Zajímavé je to jak pro koho. Někdo vám řekne, že radši poběží po lese, objem a kiláky splní někde v prostředí, které se mění. Bude si sám v přírodě hlídat tep a tempo, poběží podle toho. Jiný zase chce vše dělat na hřišti. Myslím si, že je správné chtít po lidech kombinaci všeho. Vyloženě objem bychom letos nebyli schopní splnit na hřišti, když byly dovolené a Vánoce, ale když hráče pošlete běhat do lesa, na cyklostezky a podobně, tu nejhrubší vytrvalost i tak uděláte. Nejsem moc zastánce toho, když už se trénuje v klubu a běhají se někde čtyři nebo pětikilometrové výběhy po lesích. Na druhou stranu nějaké kopečky a odrazy do kopce v určitých fázích jsou super.
Takže nepovažujete běžecký dril po lesích za špatnou cestu?
Ne, nemyslím si, že to je špatně. Aspoň změníte prostředí pro člověka, který na hřišti tráví půl roku. Najednou vypadne někam do lesa, není furt na sterilním hřišti, kde je všechno stejné. Myslím si, že to není špatné pro hlavu ani z hlediska fyziologie. Pak je tu extrémní pohled těch, kteří řeknou, že běhání po lesích je nesmysl. Jasně, dá se to udělat na hřišti, ale myslím, že je to na hlavu daleko náročnější, než když člověka vypustíte někam ven, kde běží tři čtvrtě hodiny v určitých intervalech a zátěži.
Změnily se kondiční nároky na fotbalisty i z toho důvodu, že se vše monitoruje?
Dnes je možnost vše spočítat, dřív nebyla. Pošlete hráče trénovat po lese, dáte mu osmikilometrový běh, který má zvládnout za takový čas, je to strašně snadné. Když dřív měli doběhnout z místa A do místa B, kam přijede trenér, půlka jela autem nebo na kole. Trenéři neměli takové možnosti jako teď. Když už vše měříte pomocí GPS (systém určující přesnou polohu – pozn. red.), vidíte, jak kdo běží rychle, ten si to sám hlídá na hodinkách. Na druhou stranu s příchodem GPS a různých senzorů, které dokážou přesně změřit, kolik ten hráč na hřišti naběhá, se právě všichni upíchli na hřiště. Myslím, že kombinace všeho je rozumné a schůdné řešení.
Dá se lépe zlepšovat kondice díky technologiím?
Jasně, je to přesnější, víte kolik čeho, jak moc, jak dlouho.
Všechny údaje vám dávají vesty, které hráči nosí při tréninku i v zápase?
Ano, měří rychlost, tepy, i když s těmi pracujeme míň. Vesty, které máme, chceme změnit a vzít od jiného výrobce, aby bylo snazší s nimi pracovat. Všechno máte hned živě, takže po tréninku řeknete, kdo může jít pryč a kdo ještě zůstává. Teď musím přijít, vesty stáhnout do počítače a až druhý den mohu něco řešit. Případně bych kluky nechal čekat, ale všehovšudy je to práce na čtyřicet minut a není dobré držet tady studeného člověka, aby pak něco doběhal.
Současné vesty nemůžete hned po tréninku kontrolovat?
Můžu jen zpětně. S tím co máme teď, mohu až pak kontrolovat, co bylo a příště si někoho můžu víc hlídat, víc po něm hulákat a tak dále, ale nevidím data hned. Se systémem, který chceme pořídit, bychom to měli hned v tabletu.
K zimě patří především umělá tráva, která některým hráčům nesvědčí, jsou náchylnější ke zraněním. Je nutné v zimě přidávat kompenzační cvičení?
Nejhorší jsou přechody: tráva, umělka, tráva, umělka. Ten povrch je jiný, zatížení na kloubní, pohybový aparát je trochu jiné. Za ty roky, co jsem tady, vidím jedinou cestu: Být slušně silově připravený, tedy nepřijít na přípravu na umělku z nějakého ležení. Loni někteří kluci neměli úplně splněné běhání, které dostali za domácí úkoly, třeba ne vlastním zaviněním, ale kvůli covidu nebo nemocím. A dohnalo je to spíš později. Člověk první dva tři týdny zvládne, ale v podstatě si zadělá na to, že se něco stane v dalším měsíci a půl.