Kliknutím zvětšíte
Teď už se zase usmívá. Po šestnácti měsících naskočil znovu k prvoligovému duelu. V dresu Zbrojovky odehrál druhý poločas utkání se Spartou. Přestože Brňané prohráli 0:4, návrat na trávník Pachlopníka povzbudil. „To mě těší, zároveň mě prohra mrzí. Mám z toho smíšené pocity,“ vykládal.
Shodou okolností na konci května 2021 nastoupil naposledy taky proti Spartě, na jejím hřišti se Zbrojovka loučila s ligou po prohře 1:6.
Dvaadvacetiletý záložník až do soboty odehrál jen 66 minut za béčko proti Kozlovicím, kterému gólem pomohl k výhře 2:0. A za týden už přišel poločas za áčko, kdy nahradil Michala Ševčíka. „Myslel jsem, že si zahraju nanejvýš třicet minut. Trenér se rozhodl takhle a jsem rád. Po roce jsem nastoupil do ligového zápasu a jsem šťastný, že mi trenér dal šanci tak brzy. Měl jsem chuť a doufám, že jsem hru oživil,“ radoval se tvořivý fotbalista.
Po takové pauze ho samozřejmě limituje fyzická kondice, ale ukázal momenty, kterými může Zbrojovce pomoct. „Ondra vypadal velice dobře v tréninku, proto jsme ho vzali na lavičku. Do zápasu naskočil slušně, jednoznačně přinesl do hry kvalitu, vybojoval dobré balony na středových hráčích, z nichž jsme mohli těžit, což se bohužel nepovedlo. Vidíme v tréninku, že je ochotný na sobě pracovat, pořád se zlepšuje, ale potřebuje dostat zátěž v mistrovském utkání. Jen to ho posune,“ komentoval jeho výkon brněnský kouč Richard Dostálek.
Pachlopník má uprostřed zálohy zdatnou konkurenci, především v Michalu Ševčíkovi, Filipu Součkovi nebo Jiřím Texlovi. Hrát chce. „Budu dělat všechno pro to, abych se dostal do základu a hrál každý zápas,“ slíbil. Rezervy však cítí. „Chybí mi herní kondice, vytrvalost, vnímání hřiště není úplně ono. Po roce herní zkušenost trochu odešla,“ potvrdil.
To, že stihl utkání se Spartou, splnilo nejoptimističtější přání. Přitom Pachlopník počítal, že bude fit nejdřív za měsíc. „Je to obrovská úleva. Hrozně se to táhlo, nastaly komplikace po operaci, teď jsem fakt hrozně rád, že jsem zpět rychleji, než jsme čekali. Děkuji všem doktorům a fyzioterapeutům, co se o mě starali,“ vzkázal.
O stavu svého kolena však konkrétně mluvit nechce. „Nemůžu odpovědět,“ pronesl. „S nohou mě čeká asi celoživotní práce, nesmím ji brát na lehkou váhu a musím se o ni furt starat, posilovat. Z toho pohledu na sobě budu pracovat víc než kdy dřív,“ sdělil fotbalista, jehož přístup trenéři označovali dřív za lehkovážný. „Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Nešlo o nic příjemného, ale ani teď si nemyslím, že to tak bylo,“ dušoval se.
Když před víc než rokem odcházel do Plzně, maloval si jiné období kariéry, než prožíval na marodce. „Asi šlo o špatné rozhodnutí, urychlené, nebyl to ode mě dobrý tah. Jenže druhá liga není tak atraktivní, chtěl jsem se probojovat do kvalitního týmu, zkusit něco jiného. Bohužel to nevyšlo, hrál jsem za béčko a zranil se. Nevím, jak to popsat, smolné období,“ přemítal český mládežnický reprezentant.
Původně se řešil už jeho zimní návrat do Brna, jenže zranění vše zhatilo. Vrátil se až po sezoně. „Měl jsem roční hostování s opcí, nikdo nepočítal, že se uplatní. Jsem rád zpátky doma,“ přiznal.
Na těžké období bez fotbalu už raději ani nechce vzpomínat. „I v normálním životě to bylo psychicky hrozně složité. Čtyři měsíce jsem jen seděl na sedačce a koukal na zápasy. Vyhráli jsme v Plzni první ligu, ale nezapsal jsem se tam, když jsem neodehrál ani jeden zápas. Nebylo to radostné, ale to je život. Doufám, že nic podobného už se nestane,“ přál si.
Obtížný rok mu přinesl také poučení do života. „Hlavně uvědomění. Hodně jsem přemýšlel, co jsem dělal a co bych udělal jinak, jak bych se rozhodoval, kolik prací na sobě strávím času. Myslím, že budu psychicky odolnější než dřív,“ doplnil Pachlopník.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
