Nicméně má první zkušenost s maltským souostrovím je veskrze pozitivní. V prvé řadě si vážím toho, že jsem se mohl zúčastnit Tipsport Malta Cupu, jediného mezinárodního turnaje, který se v zimě i přes koronavirovou pandemii uskutečnil.

Obyvatelé Malty nebo Goza na mě zapůsobili velmi laskavě, vstřícně a ochotně. A to jak ti, kteří se tam přistěhovali, protože na ostrovech najdete spoustu Slováků, Srbů, Makedonců, Angličanů, tak i místní. Zaujali mě řidiči autobusů, kteří nás po ostrovech přepravovali. Ďábelskou jízdou po levé straně, jak se tam pohybuje, nebo úsměvy a chutí si vykládat.

Jejich domácím jazykem je velmi složitá maltština, semitská řeč, do které se promítají arabština, angličtina nebo italština. Výhoda je, že snad každý na ostrovech mluví anglicky. Vzhledem k dlouholeté britské nadvládě angličtinu ovládají děti i babičky. Jako ta, které jsme se ptali na správnou linku hromadné dopravy.

Maltský zápisník Jaroslava Káry.Zdroj: DENÍKOvšem Malťané jsou také velmi disciplinovaní, a to nejen v dodržování protiepidemických opatření, kdy roušku nesundávají na chvíli ani na ulici. Přestože po úzkých klikatých silnicích jezdí poměrně ostře, zachovávají si ohleduplnost, řidiči se navzájem neosočují. Na ostrovech potkáte taky dost běžců a cyklistů, kterým auta dávají jednoznačnou přednost.

Nejmilejší projev místní ohleduplnosti, solidarity a laskavosti jsem však zažil na letišti. Ze všech cest zasílám domů pohledy, což tradičně nechávám na poslední chvíli. Jenže o víkendu jsem na Maltě nesehnal známky. Na letišti sice je pošta, jenže v neděli zavřená.

Naštěstí paní na informacích známky měla, ovšem na můj dotaz, zda mohu platit kartou, mi soucitně odvětila, že přijímá jen hotovost. Najednou neznámý muž stojící vedle mě sáhl do peněženky a jen tak mi podával pětieurovou bankovku. Přes svůj prvotní šok jsem poděkoval a odmítl. Přepočítal jsem drobné v peněžence, na známky to stačilo.

Ještě teď se však usmívám při vzpomínce na milé setkání s Maltou a také s Malťany…