Gutendorf zemřel tento měsíc v úctyhodném věku 93 let a ještě před pár lety si v rozhovoru pro BBC stěžoval, že mu v jeho rodném Německu už nikdo nechce dát práci. „Kluboví prezidenti mi nevěří, prý jsem v 86 letech příliš starý. Asi se stydí nabídnout mi smlouvu,“ postěžoval si muž, který nikdy nehledal odpočinek.

Liberec - Braga: David Hovorka
Podfuk na maminku. Hovorka měl jít na škváru, nakonec vyhrála Sparta

Naopak fotbal miloval a procestoval kvůli němu doslova celý svět. Trénoval celkem 55 týmů v 32 zemích na pěti kontinentech, což už asi nikdo nepřekoná. Dostal se díky tomu dokonce i do Guinnessovy knihy rekordů. Unikátem je i to, že vedl 18 různých reprezentací (plus výběry Číny a Íránu, s nimiž se neúspěšně pokoušel dostat na olympijské hry).

Nešlo jen o výsledky

Fotbal vždycky miloval, i když skoro nikdy nedostal šanci pracovat se skutečně špičkovými týmy. Zato šířil lásku ke svému sportu v tak exotických končinách jako Nepál, Nová Kaledonie, Fidži, Antigua, Mauricius, Samoa a mnoha dalších. Leckde se jeho mise neomezovala jen na ryze sportovní úkoly a stávala se věcí celospolečenské důležitosti.

Třeba když v polovině 90. let trénoval reprezentaci Rwandy. Africká země právě prošla hrůzami občanské války mezi kmeny Tutsijů a Hutů a děsivou genocidou. „Byl jsem schopen oba znepřátelené kmeny sjednotit díky fotbalu. A hráli jsme dobrý fotbal,“ vzpomínal Gutendorf po letech.

Trenér Liverpoolu Jürgen Klopp.
Konec kvůli počasí? Klopp a spol. vyděsili Liverpool

„Po každém tréninku jsme večer zapálili oheň a seděli kolem něj. Půlka byli Hutuové, půlka Tutsiové. Vysvětloval jsem jim, že pomsta nikam nevede,“ popisoval trenérský nezmar. Rád vypravoval o tom, jak se členové znepřátelených kmenů objímali na tribunách stadionu v Kigali, když jeho podceňované mužstvo uhrálo historickou remízu 2:2 s Pobřežím slonoviny.

Zažil toho ale mnohem víc. Třeba s reprezentací Chile se kvalifikoval na MS v roce 1974, ale na turnaj už jet nemohl. V zemi došlo k převratu, moci se zmocnil generál Pinochet a trenér Gutendorf, známý svými styky s předchozím prezidentem Allendem, musel uprchnout.

Ještě předtím dal u stadionu v Santiagu instalovat zeď s otvory, na níž své hráče učil přesnou střelbu (míčem). Tato zeď se stala nechvalně proslulou: Pinochetova vláda pak u ní nechala popravit stovky svých odpůrců.

Cristiano Ronaldo.
Emoce v přímém přenosu. Ronaldo se rozplakal kvůli zesnulému otci

Gutendorfa vůbec pronásledovaly až bizarní historky. Při svém působení v Nepálu odmítl úplatek ve výši půl milionu dolarů od bohatého ropného šejka, aby jeho tým prohrál 0:10. Uplácel i on sám. Když hrál Nepál s Indií a nutně potřeboval body, o pauze udeřil monzun a zatopil hřiště. Rozhodčí chtěl zápas ukončit, ale Rudi mu dal lahev whisky, aby se hrálo dál. Věděl, že jeho svěřenci mají do těžkých podmínek lepší obuv než Indové. A Nepál skutečně zvítězil.

Vyhazov v Hamburku

Nejvíc ho ale štvala vzpomínka na Hamburk. V roce 1977 se totiž konečně dostal do elitního bundesligového klubu, který těsně předtím vyhrál Pohár vítězů pohárů. Vedení Hamburku do mužstva přivedlo z Liverpoolu hvězdného Kevina Keegana, jenže šatna se postavila proti.

„Přišel za mnou kapitán s tím, že v mužstvu toho Angličana nechtějí. Když ho prý nechám hrát, nebudou se mnou pracovat,“ vyprávěl Gutendorf. Hamburk v prvním utkání sezony prohrál 2:5 a trenér byl přesvědčen, že ze strany hráčů šlo o sabotáž. Po pár týdnech dostal padáka. „Vyhodili mě vlastní hráči. To je nejhorší věc, která se může trenérovi stát.“

Nikolaj Komličenko
A proč ne do Česka? Komličenko ukázal cestu ruským fotbalistům

První trenérský džob získal v polovině 50. let v Curychu, naposledy vedl Samou v roce 2003. Chtěl trénovat dál, ale nové nabídky už nepřišly. „Mrzí mě to, ale nic s tím nenadělám,“ prohlásil neúnavný Rudi. I tak ve fotbale zanechal nesmazatelnou stopu.

A co vytrvalci na českých lavičkách?
Trénovat několik desítek týmů, to je unikátní i v celosvětovém měřítku. V Česku najdeme spíš opačné extrémy. Kouče, kteří jsou řadu let věrní jedinému klubu. Především v nižších soutěžích, kde není tolik vyhazovů jako v první lize.

Třeba Libor Grabec trénuje už 23 let v kuse v Sokole Kněždub na Hodonínsku. Od roku 1996 vedl žáky, od roku 2004 převzal muže.

Jedním z trenérských vytrvalců je 77letý Jaromír Mysliveček, stále působící jako asistent v Rapidu Plzeň, kde byl řadu let hlavním koučem. „Pořád jsem rafan, někdo by řekl blázen,“ řekl muž, který od roku 1977 trénuje převážně v plzeňských klubech.