Sedm sezon jezdil záložník Václav Dvořák trasu mezi Znojmem a Břeclaví. Dresu Tatranu byl věrný sedm sezon, jen si na půl roku vyzkoušel nejvyšší slovenskou soutěž v Rimavské Sobotě. Kolikrát přijel k poštorenskému stadionu, už nespočítá. „Ani ty sražené zajíce nebo srnky. Jednou, kousek od Březí, to byl i kanec. Vyjezdil jsem sem zákop," směje se brněnský rodák, který ale zakotvil ve Znojmě. Ovšem za Poštornou stihl 118 druholigo­vých duelů.

Ve slavné bronzové sezoně chyběl v sestavě jen dvakrát. A přidal i dva góly. „Naše síla byla v tom, že jsme byli rodinný klub. Dneska mluví náš tehdejší trenér František Komňacký ve studiu Ligy mistrů jako kniha. Ale nám všechno vysvětloval polopaticky. A nikdy nemusel zvednout hlas," vzpomíná na jednoho z koučů, které v Tatranu zažil.

Na klub dodnes nedá dopustit a z hlavy sype jména tehdejších spoluhráčů, ale také funkcionářů. Vzpomene třeba na Rudlofa Hlavenku. „Ví se, že v Poštorné byly i problémy s penězi. Ale od něj jsme vždycky nějakou tu zálohu dostali," říká nyní trenér mládeže.

Tatran byl neodmyslitelně spjatý s podnikatelem Rudolfem Baránkem. Majitel klubu tehdy rozhodl, že se ze třetího místa tým do první ligy nepodívá. „Pamatuju, že říkal, že k nejvyšší soutěži musí mít člověk úctu. Tehdy jsme jeho rozhodnutí litovali a následující sezona tím byla ovlivněná," vybavuje si následné starosti se záchranou.

Dvořák zažil spoustu spoluhráčů. Z regionu i drahých nákupů. „Borci z Břeclavi a okolí postupně opouštěli klub. A posilovali hlavně Slovan, takže ten z nás měl užitek. Ale Ruda říkal, že hlavního rivala musíme vždy porazit," dodává.