V zimě se vrátil do Podivína z angažmá v Moravském Žižkově, aby trénoval své kolegy Pešla se Solaříkem. „Krajskou soutěž jsem nechytal snad šest let. Jenže situace tomu chtěla, že se Solařík zranil a já jsem přistoupil na to, že budu s týmem trénovat jako brankář. V přípravě jsme se střídali, trenéři pak na začátku jara vsadili na zkušenost a dostal jsem důvěru. Snad ji zatím splácím," vypráví gólman, který si v minulosti vyzkoušel angažmá v Tatranu Poštorná, ve Velkých Bílovicích, v Rakousku a naposledy právě ve zmiňovaném Moravském Žižkově.

Fotbal hrál Lucký, rodák z Ladné, už od mládí, v současnosti táhne už pětačtyřicátou sezonu. Ke sportu přivedl i obě dcery. Ty se ale „nepotatily". „Jedna hrála první ligu volejbalu v Lokomotivě Břeclav, druhá zase plavala v břeclavském Delfínu. Chtěl jsem, aby dělaly sport, ale do fotbalu jsem je rozhodně nenutil," směje se.

Přestože v zápasech I.B třídy nemá kdoví kolik zákroků, dokáže ve správnou chvíli vytáhnout rozhodující skok. V dosavadních čtyřech jarních utkáních dostal pět branek, což Slavoji stačilo na vybojování desíti bodů z dvanácti možných. „Výhry jsou super, my potřebujeme bodovat v každém zápase. Vlastně i remíza s Tvrdonicemi se na konci může počítat, protože s nimi nyní máme pozitivní bilanci, kdyby došlo k rovnosti bodů," vzpomíná na podzimní zápas, v němž Slavoj zvítězil se soupeřem z Podluží 2:1.

Jestli čekáte, že se bude zkušenému brankáři těžko vstávat po víkendovém zápasu z postele, jste na omylu. „Únava? Tu necítím. Ani po zápase. Já bych si vždycky klidně ještě jeden dva zápasy zachytal. Opravdu s tím nemám problém. V tom musím poděkovat tomu nahoře, že jsem měl štěstí a nikdy neměl vážnější zranění a můžu fungovat bez problémů dál," poznamenává Lucký.

O konci kariéry už sice uvažuje, není to ale ještě na pořadu dne. „Plánuju chytat do těch pětapadesáti let, to snad ještě zvládnu. Já se fotbalu věnuji celý život, na tréninky jsem se vždycky těšil a nic jsem neošidil, vždy se snažil být připravený na zápas. Tak se mi ta poctivost konečně vrací. Už bych se nerad někam stěhoval, ale kdyby mi hodil lano někdo z druhé ligy, tak to asi vezmu," dodává se smíchem gólman.