„S fotbalem jsem začínal v nějakých třech letech na Pastvisku pod dohledem svého otce Alexandera, který hrával pod trenéry Uličným a Brücknerem druhou ligu v Sigmě Olomouc. Později pak učil tělocvik na břeclavské průmyslovce a na Slovácké," vzpomíná na své začátky Herman, který se sám v rodině nazývá Alexandrem pátým. Jeho děda i další příbuzní totiž nosili stejné jméno. Z přípravky Tatranu Poštorná vzpomíná na legendárního trenéra Pražáka, který neposlušným mladíkům dával s oblibou „ořechy".

Když ale Herman postoupil věkem mezi mladší dorostence, věnoval se naplno atletice, speciálně sprintům na 60 a 100 m. Vše směroval ke své účasti na mistrovství světa juniorů do 17 let v Ostravě.

„Sprinty jsem měl rád, ale enormní zatížení nohou se projevilo zraněním zadního stehenního svalu, které se opakovalo, a přimělo mě, abych s atletikou přestal," krčil rameny útočně laděný fotbalista.

Má na to předpoklady. Rychlosti se ve fotbale snaží Herman využívat, proto tíhne ke hře dopředu, rád má svou pozici v útoku nebo na postu krajního záložníka. Kvůli nedostatku hráčů ale občas nastupuje na pravé straně obrany. Při běhání po zeleném trávníku je podklad měkčí, nohy nejsou tak namáhané.

„Mezi své přednosti bych zařadil tvrdou střelu z větší vzdálenosti, zlepšit bych naopak chtěl techniku práce s míčem, zejména při rychlém běhu," připomíná dvacetiletý fotbalista.

Za vzor má svého otce, nejen jako fotbalistu, ale i jako člověka s pevným charakterem. „Líbí se mi, jak hraje Francouz Thierry Henry, který začínal s fotbalem až v devatenácti letech, když předtím provozoval atletiku. Mám rád i sportovní gentlemany typu tenisty Federera, ale také Tomáše Dvořáka, kterého jsem v průběhu své atletické kariéry blíže poznal," dodává Herman.

Ten loni absolvoval státní maturitu na gymnáziu, nyní je na rok v jazykové škole v Brně. V budoucnu by rád studoval někde v zahraničí, nejlépe jazyk spojený se sportem, managmentem nebo ekonomikou.