Jako odchovanec domácího klubu to nemá Lukáš Prokop do branky třetiligové Břeclavi právě nejblíže. Ale o svoji šanci se dvacetiletý gólman hodlá pořádně porvat.

Jaká je zimní příprava břeclavského klubu z pohledu brankáře?
Každý rok je náročná. Nikdo to nemá rád, ale k fotbalu to patří. Já to taky vyloženě nemiluju, ale oddřít se to musí. Zatím je to v pohodě.

Myslíš, že hráči do pole to mají náročnější, než ty jako brankář?
U nás je to takové specifické. Každý má něco. Kluci musí nabírat kondiční vytrvalost a rychlost, my brankáři zase odrazovou sílu. Pro oba je to náročné. Kluci nám občas nadávají, že se flákáme. Ale kdyby si to zkusili, poznali by, že to v té bráně není zase tak jednoduché.

Nedávno byl tvůj tým na soustředění na Vysočině. Jak to tam probíhalo?
Už jsme tam byli v loňském roce, ve stejném hotelu. Letos to bylo lepší, když jsme vyrazili na běžky, tak byly projeté stopy. Náročné to určitě bylo., ale jak říkám, to k tomu patří a dalo se to vydržet. Na běžkách jsme byli každý den dopoledne, odpoledne byla odrazová síla.

Kolik jste toho na běžkách vlastně najezdili?
Byli tam dvě party kluků, kterým to šlo a ti najezdili kolem třiceti kilometrů denně. Těm, kterým to nešlo, ti si zase jeli svým tempem.

Na podzim jsi byl dvojkou za Václavem Hladkým. Cítíš teď šanci na pozici týmové jedničky?
To záleží na trenérovi. Já se snažím pro to udělat maximum. Šance je v přípravě pro všechny stejná. Kromě mě a Dušana Rückschlosse je tam ještě jeden brankář na zkoušce. Uvidí se jestli někdo přijde. Ale to není otázka na mě, spíš na vedení a trenéra.

Brankář Hladký v Břeclavi určitě nezklamal, byť je ještě o rok mladší než ty. Jaká s ním byla spolupráce?
My se známe už z dorostu, kdy jsme proti sobě chytali. On za Brno, já za Slovácko. Starty za mládežnickou reprezentaci na něm šly vidět. Stejně jako zkušenosti z ligového Brna, bylo poznat, že je rozchytaný. Spolu jsme rozhodně neměli žádný problém.