V roli diváka si připomene chvíle na oživlém stadionu, na kterém nastupoval jako hráč Brna, Teplic a na sklonku kariéry také v domácím dresu. Vždyť 25. května 2005 vstřelil v Drnovicích branku proti Brnu. Zápas i trefa byly jeho poslední v nejvyšší české soutěži. Loučil se prohrou, v brněnském dresu si tehdy připsal hattrick Luděk Zelenka a Drnovice prohrály 1:3.

Komu budete fandit v Drnovicích?

Brnu, k Vyškovu moc vztah nemám. Spíš k Drnovicím a tamnímu stadionu, prožil jsem tam poslední dva roky kariéry po zranění v Teplicích a byly velice příjemné. Byla to oáza na konec kariéry a vzpomínám na Drnovice rád.

Stadion v Drnovicích při utkáních MFK Vyškov.
O derby Vyškova se Zbrojovkou je zájem. Určitě připomene prvoligové časy Drnovic

Jaký tipujete výsledek?

Mám spíš přání, aby Zbrojovka vyhrála 2:0. Když Vlašim a Sparta B nezvítězí, není v otázce postupu co řešit.

Co říkáte na to, že se tam zase hraje ligový fotbal?

Stadion ve Vyškově nesplňuje parametry a kluci v Drnovicích chtěli místní stadion zachránit, což se podařilo. Zachránili hlavní tribunu, spravili kabiny, vynaložili velké úsilí, aby byl provozuschopný. Na podzim jsem se tam podíval na první zápas Vyškova s Líšní a Zbyňa Zbořil, Pavel Holub i ostatní odvedli obrovský kus práce. Pro region Vyškovsko je dobře, že se v Drnovicích hraje.

Jsou vzpomínky na Drnovice jen příjemné?

Samozřejmě na začátku, když se Drnovice dostaly do ligy v roce 1993, bylo velké derby mezi nimi a Brnem. Je to malá vesnice kousek od Brna, klub řídil fanatik Jan Gottvald a pro něj měl duel vždy obrovský význam. Pro nás to bylo utkání, na které pokaždé přišla spousta lidí a mělo obrovský náboj. I z toho důvodu, že do Drnovic chodili nějací kluci, kteří v Brně nehráli, já tam šel na závěr kariéry přes Teplice. Na zápasy jsme se vždycky těšili, stadion byl plný. Hrálo se v neděli v 10.15, což byl specifický čas, a duely měly vysokou úroveň na hřišti i v hledišti.

Pavel Holomek
narozen: 13. dubna 1972 v Brně
post: útočník
kariéra: Bosonohy, Znojmo, Zbrojovka Brno, Teplice, Drnovice, Retz (Rakousko)
bilance v první lize: 240 utkání/42 gólů
Pohár vítězů pohárů: 1/0
Pohár UEFA: 4/2
Intertoto Cup: 7/2
reprezentace: B tým – 3/0
úspěchy: 2x nejlepší střelec Zbrojovky (1994/1995, 1997/1998), finalista Poháru ČMFS 1992/1993, účastník PVP a Poháru UEFA
zajímavost: v brněnském dresu si v sezonách 1996/1997 a 1999/2000 zahrál také s bratrem Patrikem Holomkem

Drnovice se vždy snažily vytáhnout na Brno, že?

Je to malá vesnice, takže chtěla vyhrávat proti velkému Brnu, vždycky to byl obrovský boj, ovšem mezi klukama panoval respekt. Byli tam skvělí fotbalisté z Ostravy či Brna, jako první tam šel Róbert Kafka v roce 1993, který se mnou hrával, Jozef Majoroš, Radek Drulák a další. Vždycky tam bylo skvělé mužstvo, ať jsme s nimi hráli za Lužánkami či v Drnovicích, mělo utkání skvělou atmosféru.

O Drnovicích většina bývalých hráčů mluvila jen v superlativech, že tam měli krásné fotbalové podmínky. Jak jste to vnímal?

Hrál jsem tam až ve druhé etapě, kdy se Drnovice vrátily zpátky do ligy. Po roce 2000 skončily ve třetí lize, protože Chemapol přestal klub sponzorovat. Předtím v devadesátých letech byla doba, kdy se objevovali bossové, kteří kupovali kluby po privatizacích, součást toho byly i Drnovice. Ale manažer Gottvald tam dokázal přivést skvělé fotbalisty, hrály se evropské poháry, chodili tam i trenéři z Brna jako Karel Večeřa, zažil jsem tam Pepu Mazuru.

Hrál jste rád i jako soupeř na drnovickém stadionu?

Pro mě to byl oblíbený stadion, měl jsem rád, když chodila spousta lidí. Drnovice jsou kousek od Brna, takže tam vždycky přijelo hodně diváků z Brna. Bilance byla asi vyrovnaná, v devadesátých letech jsem tam jako soupeř něco prohrál, několikrát i vyhrál. Doma s Drnovicemi jsem dal určitě gól, ale musel bych se podívat do statistik, už si to moc nepamatuji. Je to dávno, sedmnáct let se ve fotbalovém prostředí nepohybuji.

Za Drnovice jste nastupoval v letech 2003 až 2005. Už bylo cítit, že klub upadá?

Přišel jsem tam v okamžiku, kdy kluci postoupili ze třetí ligy do druhé a vytvořil se nový tým. Přišli se mnou Víťa Tuma, Tomáš Vajda, Radim Holub a okamžitě jsme postoupili zpátky do ligy. V ní jsme skončili osmí, ale manažer Gottvald řekl, že nemá peníze. Neměl za sebou giganta jako Chemapol v devadesátých letech a za půl roku se klub rozpadl. To už jsem tam nebyl, měl jsem vážné zranění kolene v Teplicích a nepodařilo se ho úplně vyléčit. Praskla mi čéška a ani přes čtyři reoperace se nedalo nikdy dát úplně do pořádku tak, jak by mělo být. Potom jsem s fotbalem skončil

Minulou středu, 13. dubna, jste oslavil padesáté narozeniny. Jak vám to zní?

Je to už požehnaný věk. (odmlčí se) S fotbalem již nejsem tak srostlý, je to další etapa života. Když jsem byl mladý ve věku pětadvaceti, třiceti let, samozřejmě jsem nemyslel, že bych ještě sportoval na vrcholové úrovni, to dokáže jediný člověk na světě. Život jde dál a jsem za něho rád. Užívám si každého dne a okamžiku. Když můžu, podívám se na fotbal, na Srbskou vždycky rád zajdu, ale už si užívám život i bez fotbalu.

Před utkáním s Ústím nad Labem jste od klubu obdržel dárek a na světelné tabuli běželo video se sestřihem některých vašich branek. Jak se vám to líbilo?

Šlo o hezké připomenutí, na některé góly jsem samozřejmě zapomněl a byl jsem rád. Je velice příjemné od Zbrojovky, že tímto způsobem připomněla mých padesát let a ukázala sestřih gólů. Zahřálo mě u srdce, že si na mě vzpomněli, i když jsem v Brně hrál před dvaadvaceti lety.

Kanonýr víkendu Pavel Dohnal dovedl Bosonohy k cenné výhře v Ratíškovicích.
Levačku nemám jen na opírání, říká hrdina Bosonoh Dohnal

Je pro vás takové jubileum chvílí na ohlédnutí za kariérou?

Samozřejmě člověk se ohlédne, ale věk je jen číslo, není to tak, že se v padesáti začnu ohlížet. Není to čas bilancování, moc se neohlížím za fotbalem zpátky. Kdyby mi nezavolali ze Zbrojovky na rozhovor do programu, víceméně bych si to nějakým způsobem nepřipomněl. Holky chodily na basket, takže jsem se na fotbal moc nedostal, ale pomalu jsem se k němu vrátil a dívám se, jak si Ríša Dostálek vede.

Zbrojovka suverénně míří za postupem do první ligy. Jak si podle vás vede?

Vždycky je co zlepšit, ale považuji za důležité, že se zapracovávají mladí hráči. Jsou tam starší zkušení i velice mladí nadějní hráči. Přál bych si, aby v Brně zůstali aspoň dva tři roky a něco pro Brno odvedli, až bude v lize. Když se jim bude dařit, můžou přestoupit do jiného oddílu později. Máme tam Ševčíka, Kohoutka, je jich víc. Mají spoustu času, celou kariéru před sebou. Je skvělé, když se někdo snaží zapracovat mladé hráče, někde se jim věnuje, připravuje je, ale musí být trpěliví, čekat na příležitost a musí chtít něco odvést pro Brno, aby se nesnažili o nejrychleji odejít pryč.