Radka Druláka si všichni fotbaloví fanoušci pamatují v šestnáctce soupeře, kde číhal na svoji šanci. Jenže časy se mění a ani on už se nechce nechávat okopávat od obránců. Jak to bývá, starší hráči se stahují dozadu a ani on není vyjímkou.

Trenér Ferbar mu svěřil úlohu stopera. „Už hrával stopera v divizi a v Kyjově. Nedělá mu to problém jen prodá své obrovské zkušenosti. Pro spoluhráče je obrovská výhra, že se od něj mohou učit,“ komentuje nezvyklou roli jeho syn, útočník Radek Drulák mladší.
Právě díky němu se mohou diváci ve Velkých Bílovicích bavit kousky zkušeného snajpra. Drulákovi mladšímu angažmá domluvil bývalý trenér Kyjova Igor Matušek. „Hrál jsem divizi za Nové Sady, ale už jsem tam nechtěl pokračovat. Měl jsem sem jít jen já, ale nabídl jsem, že může hrát i otec. Tak to vzali. Možná kvůli tomu cirkusu co se kolem něj vždycky děje,“ směje se sedmadvacetiletý útočník. Jelikož oba bydlí daleko, jejich spoluhráči je mohou vídat jen při zápasech.

Kromě slavného jména ale může Drulák senior nabídnout především své zkušenosti, spoluhráči si od něj nechají poradit, poučit se. V jejich prvním zápase tomu tak ale nebylo. Ikdyž vše vypadlo výborně. Poločas 3:0, hosté z Vracov nevystřelili na branku. Pak ale došlo ke dvěma nešťastným střídáním a již vyhráný zápas nakonec skončil 4:4.
Oba Druláky velmi překvapilo, kam že se to vlastně dostali. Je tu krásný nový areál, takových třeba na severní Moravě mnoho nenajdete,“ neskrýval slova obdivu k zařízení současného klubu syn člena klubu ligových kanonýrů.

A jaké že zto vlastně j, hrát se slavným otcem v jednom týmu? Pro Druláka mladšího to nen í není nová zkušenost. Naposledy tak hrávali v Kyjově. „Kdybych nechtěl, tak jsem mu přece nenabídl, aby se mnou hrával. „My mezi sebou máme výborný vztah, spíše kamarádský než rodičovský. Není mezi námi až tak velký věkový rozdíl, vycházíme spolu perfektně,“ osvětluje vzájemné vztahy velkobílovický útočník.

Radek Drulák starší, jeden z nejlepších střelců české ligy a autor pádesti branek v dresu německých klubů Oldenburg a Chemnit má léta na to, aby hrával nížší krajskou soutěž. Co ale jeho syn, který měl ambice stát se fotbalovým profesionálem? „V něčem jsem měl smůlu, za spoustu věcí si můžu sám, nebo nepřející okolí. Ale v určitou chvíli jsem se rozhodl, žře s profesionálním fotbalem končím. Když jsem hrál druhou izraelskou ligu, přestal jsem mít chuť na fotbal úplně. Našel jsem si ale skvělé zaměstnání, a fotbalem se bavím. Stejně jako můj otec,“ uzavřel syn bývalého reprezentanta.