Po devíti sezonách strávených v holandské první a druhé lize jste se v roce 2020 přesunul do Maďarska. Byla to pro vás velká změna?

V Maďarsku je to víc podobné životu v Česku. Kisvárda je sice město, ale spíš bych řekl větší dědina. Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal v Šitbořicích, cítím se tu jako doma. Změna to byla spíš pro přítelkyni, která je z Holandska. Vzdálila se rodině a kamarádům, které tam máme. Já už jsem stěhování do neznáma jednou zažil.

Musel jste se naučit maďarštinu?

V klubu hraje jenom šest Maďarů, zbytek mužstva jsou cizinci. To je obrovská změna oproti Holandsku, kde jsem byl jeden ze tří cizinců a musel se rychle naučit jazyk. Kisvárdu sice trénuje maďarský kouč, ale v kabině mluví anglicky. Navštěvujeme se i s rodinami spoluhráčů a se všemi komunikujeme v angličtině. Maďarštinu po mě nikdo zatím nechtěl, učit se ji nemusím. Podle mě je to šílený jazyk. (směje se)

Jak hodnotíte vaše angažmá v klubu Kisvárda FC?

Minulou sezonu jsme skončili na druhém místě, díky tomu jsme hráli předkola Evropské konferenční ligy. Ze druhého předkola jsme postoupili přes kazašský celek Kairat Almaty, který jsme dvakrát porazili 1:0. V dalším předkole nás bohužel vyřadil norský klub Molde FK. Venkovní zápas jsme prohráli 0:3 a následná domácí výhra 2:1 v odvetě konec v soutěži neodvrátila.

Jaroslav Navrátil
narozen: 30. prosince 1991
pozice: záložník
klub: Kisvárda FC (Maďarsko)
předchozí kluby: TJ Sokol Šitbořice, FK Šardice, FK Hodonín, MSK Břeclav, Heracles Almelo, Go Ahead Eagles (Holandsko)

Jednalo se o vaši první zkušenost s Evropskou ligou?

Evropskou ligu jsem okusil už v Holandsku. Za Heracles Almelo jsem si zahrál třetí předkolo, z něhož jsme bohužel vypadli s portugalským celkem Arouca FC.

Jaké jsou ambice vašeho klubu pro současnou sezonu?

Věřím, že skončíme v top trojce, abychom mohli zase hrát předkola Evropské ligy. Zatím se nám to daří, přezimujeme na třetím místě za Ferencvárosem a Kecskemeti.

Jak často jezdíte na jižní Moravu?

Z Holandska jsem jezdil domů čtyřikrát za rok. Teď jsem trošku blíž, takže jezdím častěji. Mamka nebo sestry jezdí i za mnou, mamka tu byla letos asi sedmkrát. Na druhou stranu to má i jednu nevýhodu, dřív jsme jezdili z Holandska jen za mojí rodinou. Teď musíme volno rozdělit pro návštěvu Moravy i Holandska, kde má rodinu moje přítelkyně.

Na co se při návratu do Šitbořic kromě rodiny nejvíc těšíte?

Určitě na jídlo. Máma nám vždycky uvaří českou kuchyni, přítelkyně i děti milují svíčkovou.

Sledujete na dálku fotbalové dění na Břeclavsku?

Brácha Martin od léta hraje za Šitbořice, vždycky mi povypráví. I když hrál předchozí sezony v Rajhradicích, byli jsme v kontaktu a bavili se o fotbale. Občas se podívám i na českou ligu, viděl jsem i zápasy Plzně, Slavie nebo Slovácka v evropských pohárech.

Nemrzí vás, že jste nikdy nehrál českou nejvyšší soutěž?

Vůbec mi nevadí, že jsem nikdy českou ligu nehrál. Mrzí mě to jen kvůli rodině, kdybych hrál třeba v Brně, určitě by se na mě jezdili pravidelně dívat. V Holandsku mi to vynahradili rodiče a brácha od přítelkyně, chodili mě pravidelně povzbuzovat.

Dokážete si představit, že si FORTUNA:LIGU ještě zahrajete?

Asi ne. Synovi budou v únoru čtyři roky, za chvíli půjde do školy. Od příštího léta mám ještě na rok smlouvu, pak se nejspíš vrátíme rovnou do Holandska, aby tam mohl chodit do školy. Máme tam koupený barák, směřujeme tam.