Ke kopané neměl jako dítě vůbec daleko. Jeho otec hrával za dorost Lokomotivy Břeclav a nyní trénuje muže ve Velkých Bílovicích, kde dříve hrával a trénoval i Davidův děda. Samotný hráč začal s fotbalem v rodných Bílovicích v šesti letech a jeho prvním trenérem byl vlastní otec. Prošel tři roky přípravkou, rok byl ještě doma v kategorii mladšího žactva, pak si to již ale namířil do MSK Břeclav, kde se zdokonaluje postupně až do současnosti.

V Břeclavi i studuje, a to na obchodní akademii, kde je již ve druhém ročníku. Obchodní činnosti ho baví, vybral si tento obor sám. Zda u něho ale zůstane i po ukončení studia, není jasné, protože je zde i varianta stát se profesionálním fotbalistou. K tomu ovšem potřebuje ještě hodně ve své hře vylepšit. Věří si na zakončení útočných akcí, ví, kam se postavit. Má prostě na brankové příležitosti čich. A hodně úspěšných střeleckých pokusů zvládl hlavou, což není každému útočníkovi vlastní. Sám si je vědomý toho, že by potřeboval po hřišti více pohybu. Chodit míči naproti, nečekat, až mu přihrávka od spoluhráče přistane u kopačky.

Také by mohl být důraznější v osobních soubojích, aby byl úspěšnější při tělesném střetu s obránci soupeře. „David je pohotový střelec, má čich na góly, dobré krytí míče a nákop pravou nohou. Málo se ale nabízí, musí se nutit do náběhů. Často také bývá nemocný, což narušuje kontinuitu tréninkové přípravy. Mohl by fotbalu dávat ještě více,“ zamýšlí se nad hodnocením hráče jeho trenér Luděk Zlámal a dokládá tak to, že útočník sám ví, kde má ještě rezervy.

David Ferbar se s devatenáctkou připravuje již od loňského podzimu. Sedával při mistrovských zápasech na lavičce náhradníků, třikrát v dorostenecké divizi střídal, a dokázal se i v několika závěrečných minutách zapsat jednou do tabulky střelců. Dvě půlhodinky denně stráví v autobusu mezi Velkými Bílovicemi a Břeclaví. Poslouchá hudbu, spí nebo přemýšlí o své fotbalové budoucnosti.