Jak hodnotíte své dosavadní působení v dresu Palavanu Bavory?
V začátku to bylo trochu složité, protože všichni očekávali, že budu jako exotická posila střílet hodně branek. Měl jsem hodně šancí, jenže chtěl jsem až moc. Bylo to o psychice, pak se to ale výrazně zlepšilo.

Máte na svém kontě šest branek a patříte k nejlepším střelcům…
Když se mi nedařilo, tak jsem se cítil fakt blbě. Zapracoval jsem na sobě a začal dávat konečně góly. Jsem za to velice rád už kvůli fantastickým divákům tady v Bavorech. Super jsou i spoluhráči, nemám si na co stěžovat. Samozřejmě gólů mohlo být více.

Takže nehrozilo, že byste musel kvůli špatné výkonnosti odejít?
Ne, to vůbec. Šéf klubu pan Pešák mě naopak podporoval a říkal, že si z toho nemám dělat hlavu. Tím mi hodně pomohl.

Hrál jste první slovenskou ligu, po návratu z Brazílie i třetí. Jak byste tyto soutěže srovnal s I.A třídou?
To už je hodně dlouho, co jsem hrál ligu na Slovensku. Ale třetí nejvyšší soutěži na Slovensku se dá v lecčems srovnat s mým nynějším angažmá. Navíc fotbal v Česku se dělá na lepší úrovni.

V Bavorech jste tedy prozatím maximálně spokojený?
Ano, nemohu si stěžovat. Postarali se o mě. Zajistili mi bydlení. Přemýšlím o tom, že se tady usadím. Klub by mi měl v budoucnu sehnat i práci. Ale je mi osmadvacet, ve fotbale ještě chci něco dokázat.

Jak naložíte s přestávkou? Bavory už čeká jen duel s Šardicemi…
Příští týden odlétám do Brazílie. Už jsem tam rok a půl nebyl. Chtěl bych se podívat i na fotbal. Plánuji navštívit zápasy Sao Paulo a kvalifikační utkání Brazílie s Uruguayí.

Je nějaká věc, kvůli níž se do rodné Brazílie opravdu rád vracíte?
Jídlo. Hlavně kvůli našim specialitám. Třeba kvůli churascu (grilované maso – pozn. aut.), to tady nikde nedostanete. No, a samozřejmě mi chybí tanec – samba (úsměv).

Vezete rodině nějaké suvenýry z Česka?
Maminka po mně chtěla cokoliv, kde je název České republiky. Hlavně jsem ale slíbil spoluhráčům v Bavorech, že jim přivezu tradiční pálenku Cachaca. A trenérovi jsem zase slíbil tři dresy Sao Paula.