Jak sám řekl, inklinuje spíše ke stříhání, než k česání, a po ukončení tříletého studia má v úmyslu pokračovat podnikatelskou nástavbou pro podnikání. Pokud se ovšem nestane v budoucnu profesionálním fotbalistou.

S kopanou začal mezi šestým a sedmým rokem ve Slovanu Břeclav, kde byl v základně dva roky strážcem branky. Jeho prvními trenéry byli pánové Pivarčík a Kocur. Poté měl dvouletou pauzu, vrátil se až do mladších žáků, kde ho trenéři Hruška a Kolařík postavili do útoku nebo do zálohy. Nyní nejčastěji hrává na levé straně zálohy, protože jeho silnější nohou je levačka. Mezi své přednosti počítá využívání rychlosti a střelby levou nohou, protože soupeři jsou většinou zvyklí na praváky. Problémy má ale ještě s přebíráním míče a s kopací technikou.

„Marek je rychlostním typem hráče s dobrým nákopem levou nohou. Je ale málo odvážný, nerad se pouští do osobních soubojů. Potřebuje změnit fotbalové myšlení, více se rvát, nemít rybí krev,“ tvrdí o mladé naději šéftrenér staršího dorostu MSK Břeclav Luděk Zlámal.

V rodině Marka dělala teta atletiku, dědeček hrával hokej, maminka byla sportovní masérkou. Samotní Markovi rodiče sice nesportují, ale domácí zápasy poctivě navštěvují. Z klubů fandí anglickému Liverpoolu. „Líbí se mi hra Fernanda Torrese, i když není zrovna teď v nejlepší formě. Až se zase trefí, bude hrát výborně jak dřív. Každý má přece slabší chvíle,“ říká o svém vzoru Konečný.

Rád vzpomíná na podařený zápas s Velkým Meziříčím, jeho první za mladší žáky MSK. Jeho družstvo vyhrálo 5:4 a on vstřelil hned čtyři branky. Nepovedené zápasy si nepamatuje, ty rychle z paměti vygumuje. Za devatenáctku MSK, se kterou pravidelně trénuje, odehrál jen pár minut. Na podzim se jednou dostal do základní sestavy a měl velkou smůlu. Už ve třetí minutě mu spoluhráč po nedorozumění zlomil nos a on musel ze hry odstoupit.