„Dostali jsme pozvánku jako každá střední škola. Řekli jsme si, proč ne? Neměli jsme problém sestavit z ročníků 1992–1996 tým, dokonce jsem jako kapitán musel další kluky odmítat, protože zájem byl velký. Široký kádr se později projevil jako naše výhoda," vzpomíná na úplné začátky v říjnu loňského roku kapitán týmu Jakub Dobšíček.

V okrskovém kole ještě tým z průmyslovky věděl, co ho čeká. Soupeři mu byli na Pastvisku ve Staré Břeclavi týmy z obchodní akademie (3:1), břeclavského učiliště (4:0) a břeclavského gymnázia.

„Paradoxně právě okrskové kolo pro nás bylo nejtěžší. Ta rivalita mezi školami ve sportu tu je velká. Ale i přes nekvalitní terén jsme zvládli vyhrát všechna utkání, i když vždy téměř tím nejtěsnějším rozdílem. nebyly to žádné střelecké hody" vypráví mladý záložník, který obléká dres MSK Břeclav.

V okresním kole narazili mladí Břeclavané na studenty z Mikulova (3:0) a Klobouk u Brna. Přes studenty z těchto měst prošli hladce a dokonce si pořádně zastříleli, když Kloboukům naložili za čtyřicet minut hry prohru 0:10.

„V týmu jsme se až na výjimky všichni znali. Někteří hrají fotbal přímo tady v Břeclavi, jiní v nejbližším okolí. Snad jen dva kluci z týmu fotbal hráli jen tak rekreačně," popsal dobrou atmosféru v týmu další hráč Josef Kadrnka.

V krajském kole na jaře už to bylo zase o něco těžší. Hrálo se na nekvalitním hřišti, kde týmy dlouhými nákopy hledali útočníky. Nic pohledného.

„Trenér nám fotbalistům nechával hodně volnou ruku v tom, jak hrát. Jen nám říkal, abychom si už na krajském finále šli hlavně zahrát. Buď to půjde, nebo ne. A ono to šlo. Všechny zápasy v krajském kole v Blansku jsme vyhráli až na ten poslední s Vyškovem, kdy jsme sice měli převahu, ale nemohli jsme se gólově prosadit. Byly to nervy, soupeř běžel dvě minuty před koncem sám na brankáře, ale nedal. Tak to skončilo 0:0 a rozhodnout musely až penalty. Tam jsme měli více štěstí my," popsal dramatický postup do kvalifikace o celokrajské finále v Jihlavě osmnáctiletý hráč Břeclavi.

Vysočina se stala pro Břeclavany před pár dny konečnou. „V týmech už byli téměř všichni profíci, někteří dokonce prošli mládežnickou reprezentací. Navíc Chrudim je škola se sportovním zaměřením. Měli svou kvalitu a nám se podařilo zápas jen díky hře vabank vyrovnat. Stálo nás to ale mnoho sil, které pak chyběly v následném zápase s výběrem středních škol z Jihlavy. Tam bychom k postupu dále museli vyhrát o dvě branky. To se nepovedlo. V první půli jsme po hodně špatném výkonu prohrávali už 0:2. Po změně stran jsme Jihlavu přehrávali snad ve všem, ale na víc než vstřelení jednoho gólu jsme neměli. Prohráli jsme 1:3," komentoval poslední zápas v letošním ročníku Kadrnka.

Sen o celokrajském finále v Praze se rozplynul. „Když se na to podívám zpětně, tak je to velký úspěch. Stačila jediná prohra už třeba v okrskovém kole a nikam bychom nepostoupili. Takto jsme hráli prakticky celý rok, po krajském kole jsme měli na kontě devět výher se skóre snad dvacet ku dvěma. Ve škole ponás chválili, že jsme dělali Břeclavi dobrou reklamu," dodal Dobšíček s tím, že chce příští rok sestavit ještě silnější tým a zkusit se dostat dál.

Základní sestava břeclavské průmyslovky: Lukáš Polach (MSK Břeclav) – David Havlík (Velké Pavlovice), Tomáš Konečný (Hodonín), Pavel Varmuža (Mutěnice), Pavel Jurčík (MSK) – Tomáš Nesvatba (Velké Pavlovice), Lubor Slunský (MSK), Petr Minařík (Mikulov), Jakub Dobšíček (MSK) – Jan Kašník (Hlohovec), Zbyněk Kraml

Náhradníci: Michal Zobač, Josef Kadrnka (Rakousko), Radim Hodonský (Charvátská N. Ves), Tomáš Poláček (Charvátská N.Ves)

Trenér: Antonín Košťál