Vysoký osmnáctiletý mladík, který vyrost do výšky 203 centimetrů, je v MSK jako člen 1. FC Slovácko zatím jen na hostování, začínal s fotbalem mezi šestým a sedmým rokem věku
ve Slovácku pod vedením trenérů Haši a Vlčka. V žákovské kategorii mu další dovednosti rozšiřoval Michal Beran, ale zapomenout se nesmí ani na Lukášova otce, který má na svědomí jeho prvopočátky při hrách s míčem na zahradě jejich domu.
Sám ještě nyní v pětačtyřiceti letech mezi třemi tyčemi stává v utkáních nižších soutěží na Brněnsku. Lukáš chtěl hrát v poli, nahrávat a střílet branky. Otec ho ale přesvědčil, že v brance je více chráněný před zraněními. Možná mohl jeho syn střílet branky hlavou, ale i v brance si našel uplatnění.
Ze Slovácka, kde působil sedm let, se Lukáš dostal na tři roky na hostování do rodného Veselí nad Moravou, kde stále bydlí. A při podzimním zápasu v Břeclavi odvedl výborný výkon, gól dostal jen z penalty a chytil nejméně čtyři vyložené branky. Možná i to bylo impulsem pro jednání o jeho přechodu z Veselí do centra břeclavského regionu.
Díky své výšce je Lukáš králem šestnáctky a s přehledem sbírá centry a míče, které míří do horních rohů branky. „Mou slabinou nejsou přízemní střely, protože do současné výšky jsem vyrostl až v posledních letech. Ve Slovácku jsem to natrénoval všechno,“ říká Maňák, jehož ideální vzor brankáře by se dal poskládat z Itala Buffona, Petra Čecha a Španěla Reiny. Od každého by si něco vybral. „Fotbal mě baví, chci se ve hře dál zlepšovat, a když to bude možné, chci se stát profesionálním fotbalistou,“ tvrdí brankář MSK.
Kdyby to nevyšlo, tak má nastíněnu jinou životní cestu. Učí se na SOŠ v Bzenci v oboru kuchař, číšník a v budoucnu by mohl dělat i tuto práci. Rád totiž komunikuje s lidmi, což toto povolání vyžaduje. Kromě fotbalu má rád i basketbal a další míčové hry, ke kterým se s kamarády dostane ale jen občas. Lukáš Maňák by se mohl stát v bojích o postup do 2. dorostenecké ligy oporou MSK Břeclav U19.