Fotbalisté Hrušek ještě před třemi lety hráli krajský přebor pod hlavičkou Sokola Podluží. Občanské sdružení ale na konci roku 2010 přešlo do likvidace. Rok se fotbal v obci vůbec nehrál. Poté ale přišel spásný krok a znovuzaložený klub podal přihlášku do nejnižší IV. třídy.

Loni postup o patro výš těsně nevyšel. Letos už přišel do klubu zkušený útočník Michal Blinkal, aby svému mateřskému týmu pomohl. A zatím se Hrušeckým sázka na něj vyplácí. Na podzim dal čtrnáct branek a je nejlepším střelcem IV. třídy.

Na začátek se zeptám, jak vůbec začala vaše kariéra fotbalisty, a kterými kluby jste prošel?

Tak to je jednoduché. Jsem odchovancem Hrušek, už jako žáček jsem začínal na hrušeckém hřišti a vydržel jsme tu prakticky celou kariéru kromě dvou let, které jsem strávil na hostování v Moravské Nové Vsi. Letos jsem se opět vrátil do hrušek, abych týmu pomohl dostat se výš.

Když takovou dobu působíte v Hruškách, určitě si vzpomínáte na dobu, kdy se v Hruškách hrával krajský přebor?

Ano, hrál jsem ho v dresu Hrušek deset let. Krajský přebor byl nejvyšší soutěží, kterou jsem kdy hrál.

Nikdy jste neměl ambice hrát ještě výš?

Tak ambice ty by byly vždycky, ale o žádné nabídce z vyšších soutěží jsem nedozvěděl. Hrál jsem doma, prakticky nejvyšší krajskou soutěž, takže jsem byl spokojený.

Nelákalo vás nikdy odejít hrát fotbal do nedalekého Rakouska?

Popravdě, ani ne. Nevyhovovalo by mi to dojíždění. Hlavně kvůli práci.

Jak vzpomínáte na dobu slavného Sokolu Podluží?

Hrušecký fotbal mi dal hodně, naučil jsem se tu hrát fotbal. Byl jsem rád za možnost zahrát si tak vysokou soutěž, jakou je krajský přebor ,přímo doma.

Za Podluží tehdy hrála řada výborných fotbalistů. Vzpomenete si kromě Vladimíra Malára na někoho dalšího, kdo to dotáhl ve fotbale daleko?

S Laďou jsme hráli společně v Hruškách už od žáků až do doby, co šel v dorostu do Hodonína. Pak jsme se potkali až letos znovu v Hruškách, skoro po dvaceti letech. Ještě mě napadá Luboš Knoflíček, který hrával druhou ligu v Drnovicích.

Proč jste tedy nakonec odešel do Moravské Nové Vsi? Souviselo to s neslavným koncem fotbalu v Hruškách?

Odešel jsem ještě předtím, než fotbal v Hruškách úplně skončil. V práci bylo čím dál méně času a navíc jsem potřeboval dostavět dům, abych měl kde bydlet. Už nebylo tolik času, abych mohl dostatečně trénovat a hrát krajský přebor. Proto jsem zvolil hostování v Moravské Nové Vsi v okresním přeboru. To už se stíhat dalo.

V Moravské Nové Vsi jste kvalitou převyšoval většinu spoluhráčů i protivníků, vedl jste střelecké tabulky a stal jste se i fotbalistou roku na okrese. Vyhovovala vám role střelce?

Posledních deset roků hraju vlastně jen na hrotu, tam jsem svým pánem, to mi vyhovuje. Přitom jsem odjakživa hrával v záloze. To se změnilo až poté, co se Hrušky dostaly do krajského přeboru. Tam už jsem útočník.

Co letos způsobilo váš návrat do rodných Hrušek?

Chci pomoct hrušeckému týmu. Přišel jsem do kabiny jako nejstarší hráč, ale jsem rád mezi mladými. Pomáhá mi to omládnout. A protože má vedení postupové ambice, spoléhají i na moje zkušenosti a branky. Je dobře, že se to tu rozjelo znovu, sice od začátku, od IV. třídy, ale uděláme všechno proto, aby se tu příští rok hrála vyšší třída.

Jak byste charakterizoval hrušecký fotbalový kolektiv?

Jsou to všechno mladí kluci, kteří od dorostu fotbal pořádně nehráli. Mezi muži tady prakticky začínají a pořád se učí.

I ve čtvrté třídě vedete tabulku střelců se čtrnácti zásahy, stejně jako váš parťák z útoku Jaroslav Petřík. Je vidět, že i v šestatřiceti fotbal stále hrát umíte. Stále vás ještě neomrzelo dávat branky?

Koho by to nebavilo? Rád rozhoduju zápasy. Mnohem raději mám ale klidnější vítězství, než se do posledních minut třepat o vítězství.

Jak byste zhodnotil letošní hrušecký podzim?

Třetí příčka po podzimu není špatná, ztrátu na čelo máme minimální. Mohlo to být ale ještě lepší, kdybychom v posledním podzimní kole v Charvátské Nové Vsi nespálili množství tutovek a neprohráli nakonec 0:3.

Co vám nyní fotbal v šestatřiceti letech ještě dává?

Hraju samozřejmě za párek a za pivo. Jsem rád, že se pořád můžu hýbat a jsem mezi mladými, mezi kterými se cítím dobře. A hlavně si udržuju pořád nějakou tu kondičku. Jsem rád, že si můžu zaběhat, i když už to není tak slavné jako před deseti lety. Ale ta čtvrtá třída ještě jde uběhat.

Když se ctíte dobře mezi mladými, neuvažujete, že byste se dal i na trénování dětí?

Syn tu hraje v Hruškách také fotbal, takže s ním občas zajdu na trénink. Ale jak jsem říkal, mám práci, která mi neumožňuje, abych byl třikrát týdně na hřišti. Kdyby ale byl čas, třeba bych měl těm nejmenším fotbalistů v základně co dát.

Na jaře máte slíbený přátelský zápas s ligovým Slováckem jako výhry v soutěži s pivovarem Gambrinus. Těšíte se?

Určitě, bude to pro klub i pro kluky zpestření. Kdo by si nechtěl hrát proti tak kvalitnímu týmu? To už se mi v kariéře asi nikdy nepodaří.