Jak jste se dostal k fotbalu? Kdo a kdy vás k němu přivedl?

Pamatuji si, že na svém prvním tréninku jsem byl, když mi bylo pět let. Dovedl mě tam děda, který mě neustále společně s rodiči podporuje. Bez nich bych ve Spartě nebyl.

Byl fotbal odmala vaší prioritou nebo jste zkoušel i jiné sporty?

Do sedmi let jsem hrál fotbal i házenou, ale z časových důvodů jsem se musel rozhodnout jen pro jeden sport, a tak jsem si vybral fotbal, který jsem přece jen víc upřednostňoval.

Jaký post je vás oblíbený a kam vás trenér nejčastěji staví?

Můj nejoblíbenější post je střední a levý záložník, nejčastěji mě trenér staví právě na post levého záložníka. Myslím, že jsem spíš technický a kreativní hráč, který nevyhledává moc osobních soubojů. Takový Tomáš Rosický.

Jak se fotbalista z Hustopečí dostane až do Sparty? Kdy a kde si vás vyhlédli skauti? Měl jste nějakou přestupní „mezistanici"?

Musel jsem tomu obětovat úplně všechno, veškerý svůj volný čas jsem strávil na hřišti s balónem a kamarády. Strávil jsem tři roky v Břeclavi, pak jsem šel do Bohunic, kam mě přivedl můj strýc, a odtud jsem přestoupil do Hodonína. Do Sparty jsem se dostal díky Mario Rossimu, mému tehdejšímu trenérovi z Hodonína, který mě Spartě doporučil. Tak jsem jel na testy a uspěl. Už jsem tam zůstal.

Jak dlouho trvalo, než jste se prosadil naplno do kádru sparťanského dorostu?

Chvíli to trvalo, byl to pro mě obrovský skok. Musel jsem si na vše zvyknout. Noví spoluhráči, rychlost hry, jiné prostředí, daleko od rodiny… Bylo to těžké, ale myslím, že jsem to zvládl dobře.

Teď už naskakujete za devatenáctku a občas si kopnete už i za juniorku. Jak to bude na jaře?

Teď chci hlavně hrát co nejvíce v nejstarším dorostu. A když přijde nějaká příležitost zahrát si za juniorku, bude to pro mě jen dobře. Je to další cenná zkušenost.

Jak vypadá váš obyčejný den?

Studuji Anglo-německou obchodní akademii, jsem ve třetím ročníku, takže hned po škole jedu na trénink, na internát se dostanu kolem sedmé večer, takže toho volného času moc není. I tak si ale někdy zajdeme se spoluhráči na večeři nebo třeba do kina.

Jaký je váš největší fotbalový úspěch?

Můj největší úspěch je právě to, že jsem ve Spartě. Tohle je snem všech fotbalistů a ne každému se to podaří.

Podíval jste se se Spartou i někam do zahraničí?

Co jsem tady, zatím jsme v zahraničí nebyli. Ale každý rok se pořádá na Strahově mezinárodní turnaj, na kterém hrají týmy z Rakouska, Německa nebo třeba z Maďarska. Je to pro nás příležitost změřit síly s týmy z jiných zemí a porovnat výkonnost.

Neotřela se o vás někdy třeba v minulosti i reprezentační pozvánka? Přece jen ze Sparty je do ní hodně blízko…

Do reprezentace jsem pozvánku zatím nedostal. Kdyby ano, byl bych samozřejmě rád, ale pro mě je teď hlavní podávat co nejlepší výkon v A-dorostu Sparty.

Nepřišlo ještě žádné vážnější zranění, které by ohrozilo vaši kariéru?

Zranění se mi zatím vyhýbá. Zatím se mi nic vážného nestalo, tak snad se to ještě dlouho nezmění.

Sparta je pro každého fotbalistu určitě snem. Fandil jste Spartě i dříve nebo máte jiného favorita mezi kluby?

Spartě jsem fandil už od malička, byl to můj nejoblíbenější klub u nás, a to se dodnes nezměnilo. Jinak v Evropě je pro mě jedničkou jednoznačně Arsenal.

Navštěvujete i zápasy áčka Sparty, když vám to čas dovolí?

Samozřejmě, vždy když se najde čas a nejedu o víkendu domů do Hustopečí, tak se s klukama domluvíme a jdeme fandit.

Vnímáte tu silnou rivalitu Sparta versus Plzeň?

To víte, že vnímám. Právě teď je boj o titul vyrovnaný, takže se snažím sledovat každý zápas Sparty a Plzně a doufám, že to Sparta nakonec zvládne.

Jak často se dostanete domů na jih Moravy?

Domů jezdívám skoro každý víkend. Jen když hrajeme venku a do Prahy přijedeme až pozdě večer, tak už zůstávám v Praze.

Stíháte sledovat i výkony „svých" Hustopečí v okresním přeboru?

Ano, když mám v neděli čas, zajdu se kouknout na naše muže nebo na dorost, kde mám nejlepší kamarády Tomáše Pohanku a Michala Nešpora.