Na podzim už za svůj tým nastřílel sedm branek, a to ani nenastoupil ke všem deseti utkáním podzimní části. I díky němu se Klentnice dostala z úplného dna tabulky. A ještě jedna dobrá zpráva pro Klentnici. Kenji Hotta za ní bude hrát minimálně ještě příští rok.

Proč hrajete fotbal právě v Klentnici, malé vesnici na jižní Moravě?

V Klentnici mám několik dobrých přátel, kteří jsou ohleduplní a spolupracují se mnou. Mimo jiné tu má své sídlo i můj profesor z tokijské univerzity Josef Rostinský, u kterého bydlím. Proto v Klentnici rád hraji fotbal společně s ostatními hráči ze Sokola Klentnice.

Hrál jste fotbal i v Japonsku?

Já hraji fotbal už dvacet roků, prakticky tedy od základní školy. Skutečný fotbal na vyšší úrovni jsem ale začal hrát až na Tokai University v Tokiu, kde jsem absolvoval magisterské a doktorandské studium. V Anglii jsem pak absolvoval kurz mezinárodního trenéra, který jsme úspěšně zakončil.

Když máte zkušenosti s mezinárodním fotbalem, nevadí vám, že hrajete kopanou v nejnižší soutěži na Moravě?

Vůbec ne. Právě naopak. Klentnický kolektiv je zajímavý a přátelský. Navíc já jsem už starší než většina mladých fotbalistů ze Sokola Klentnice, takže netoužím po žádné slávě. Já jsem především student a doktorand, to je moje priorita. Moje působení v Sokolu Klentnice je víceméně odreagování od studia, je takovou praktickou zábavou. Nicméně rád si zahraji fotbal s klentnickým týmem, protože hráči a trenéři jsou přátelští a pomohou, když je potřeba. Také si myslím, že Klentnice má několik dobrých hráčů, kteří dovedou nadchnout fanoušky.

Podzimní část sezony právě skončila. Budete dál trénovat?

Teď budu relaxovat a věnovat se naplno studiu. Možná se občas proběhnu, ale spíš teď budu v klidu studovat a psát závěrečnou práci. Pamatuji si ale, že začínáme zase v březnu. Do Japonska se vrátím až v červnu příštího roku.

Proč jste si pro svou zahraniční stáž vybral zrovna Českou republiku?

Za mého dětství jsem chodil na fotbal v Hirošimě, kde tehdy hrál známý český fotbalista Ivan Hašek, bývalý president České fotbalové asociace. Hašek byl v Hirošimě velice populární a to mne také přimělo k tomu, že jsem se chtěl podívat do země, odkud Hašek pochází. Nakonec jsem byl jsem českým ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vybraný jako jeden z nejlepších studentů k dvouletému vědeckému stipendiu na Filozofické fakultě Masarykovy university v Brně. Zdá se mi, že v České republice jsou dobré podmínky pro rozvoj fotbalu mezi mládeží. A to je dobře, protože fotbal dovede pozitivně ovlivnit chování a myšlení lidí. Tento problém je ve skutečnosti ústředním tématem mojí disertační práce, která zkoumá vliv fotbalu na chování a myšlení lidí. Je to výhoda, protože každá malá vesnice na Moravě má fotbalový stadion. V Japonsku to tak není.

Jaký je rozdíl mezi českým a japonským fotbalistou?

Český fotbalista je obvykle vyšší a silnější než Japonec. Proto má český fotbalista větší fyzickou sílu. Na druhé straně, japonský fotbalista je rychlejší a svižnější na fotbalovém hřišti. Toho se snažím v zápasech využívat, mám totiž dobrou fyzičku, ve volném čase, když nestuduji, tak trénuju. Třeba běhám na zahradě a ve vinohradu.

Jaký jste typ fotbalisty?

Jako mnozí japonští hráči, i já jsem menší postavy, proto nemůžu hrát agresivně, do těla. Naopak více využívám racionálních schopností, víc u fotbalu přemýšlím.

Jak se na Vás dívají ostatní hráči? Ono je dost neobvyklé vidět japonského fotbalistu v Klentnici.

Myslím si, že ostatní hráči v Klentnici už mne neberou jako cizince. Ze zkušenosti vím, že mne respektují jako člověka a jsou pozorní a dovedou pomoct. Myslím si, že také obyvatelé Klentnice mne přijali mezi sebe a chovají se ke mne slušně a přátelsky. Klentnice je malá obec, ale má příjemnou atmosféru ke spolupráci a vytváření přátelských vztahů. Mám také pocit, že jsem pro tým užitečný, protože hra Klentnice beze mne vypadala jinak, když jsem byl zraněný a nemohl jsem nastoupit.

Čeština bývá pro cizince obtížným jazykem. Už se trošku domluvíte?

Za těch pár měsíců, co v Česku jsem, už jsem něco pochytil. Sám mluvím málo, ale když se na mě mluví pomalu, a jednoduše, pochopím, co se po mě chce. Když ale potřebuji něco složitějšího, použiju angličtinu. Tu se učíme v Japonsku už od základní školy.

Kenji Hotta, fotbalová posila Klentnice z Japonska.Co jste si na Moravě oblíbil?

U vás se mi líbí, hlavně pak na Moravě jsem velice rád. Lidé jsou tu velice příjemní a chovají se ke mně přátelsky.

Když se řekne Česká republika nebo Morava, co si řadový Japonec představí?

Morava je vůbec zajímavý kraj, protože se tady narodili světové osobnosti jako Sigmund Freud, Ernst Mach, Kurt Gödel, Gregor Mendel, Leoš Janáček, Milan Kundera a samozřejmě Tomáš Garrigue Masaryk, po kterém je pojmenovaná univerzita v Brně. Hlavně díky těmto osobnostem jsem na Moravě rád a rád poznávám její historii. No a z Prahy znám ještě Franze Kafku.

Zákonitě jste se musel v Česku seznámit i se zdejší kuchyní. Co vám zachutnalo?

V první řadě jsem se musel naučit trošku vařit. Už umím česnečku a řízky. Ty mi chutnají. Pak znám také svíčkovou, vepřo, knedlo, zelo nebo medovník. Ten mám také rád.

Když jste přijel se svým profesorem na náš rozhovor do Mikulova, mrzlo a padal sníh. Znáte takové počasí i z domoviny?

Právě že ani moc ne, je tu hrozná zima. Jsem z Hirošimy, bydlel jsem na mořském pobřeží. Stejně tak v Tokiu. Tak jsou zimy úplně jiné. Sněží tam jen na severu Japonska v horách, kde jsou i zimní střediska. Lyžovat se ale dá třeba i přímo v Tokiu, v zastřešených halách na umělém sněhu.

POHLED PROFESORA:

Kenji Hotta je zatím poslední z řady mých doktorandů, které jsme za 32 let na tokijské univerzitě vychoval. Vedl jsem filozofy, spisovatele, ale fotbalistu ještě ne. Kenji navíc vede jako trenér naše univerzitní mužstvo

Je energický, spontánní a spolehlivý. Sice už mu brzy bude 29 let, ale vůbec to na něm není poznat. Jako všichni Japonci vypadá mladší

Studuje u mne, jak je fotbal v České republice podávaný divákům a fanouškům, přemýšlí, jak z něj udělat co nejzajímavější představení pro lidi

Fotbal v Klentnici prospívá jemu i týmu, jeho přítomnost na trávníku je cítit

Zažili jsme spolu loni na jaře v Tokiu obrovské zemětřesení, které společně s tsunami zničilo japonské pobřeží. Přestože jsme byli 300 kilometrů daleko od epicentra, zůstali jsme uvěznění v budově a báli jsme se o život

-- profesor Josef Rostinský, brněnský rodák, vyučuje od roku 1980 na Tokai University v Tokiu, předtím studoval a učil na Harvardu a Brown University v USA