Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Už jste zapomněl na nepovedený fotbalový podzim?

No… Snažím se. Ale úplně lehké to není. Tak bídně jsme na tom ještě nebyli za dobu, co jsem v Břeclavi. Snažím se na to dívat pozitivně a věřím, že se na jaře zachráníme.

Výsledkově se podzim moc nepovedl. U vaší soukromé statistiky je kromě tří vstřelených branek i devět žlutých karet. V tom jste nejpilnější z celého týmu.

Je to dost. (smích) Uznávám, že některé jsem dostal zaslouženě, ale některé třeba hned za první prohřešek, zatímco jiným to rozhodčí pustí.

Některé byly i za řeči. Věkem jste se tedy moc neuklidnil?

Jsem impuzivní, hraju v emocích. Snažím se to zlepšit. (úsměv)

Budete kromě práce spíš odpočívat, nebo se vrhnete do posilovny a na běhání?

Na běhání ani na posilovnu nejsem. Snažím se dělat jiné sporty, tenis nebo badminton.

Pocházíte z Vysočiny, dorost jste strávil v Olomouci. Na jihu Moravy jste už ale dlouho. Už jste se v Břeclavi zabydlel?

Jasně. Už tu hraju sedm let. Narodil se mi tu syn, dá se říct, že jsem Břeclavák.

Jak obtížné pro vás je hrát třetí ligu a ještě k tomu pracovat?

Dost těžké. Když člověk potřeboval dohnat třeba fyzičku, mohl si jít třeba dopoledne zaběhat. Teď už to nejde.

V osmadvaceti letech patříte mezi nejstarší hráče týmu. Máte tedy blíž ke kouči Ivanu Dvořákovi nebo Zdeňkovi Šenkeříkovi než mladším spoluhráčům?

Ten rozdíl mezi mnou a mladšími hráči je docela velký. (smích) Je fakt, že mám většinou i starší kamarády, takže mám blíž k nic. K mladším si teprve snažím najít cestu.