Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kdy a kde jste se s fotbalem seznámil?

Jsem rodákem z Žabovřesk, kde jsme bydleli nedaleko fotbalového hřiště. Již v mateřské škole jsme chodili ven a proháněli jsme míč, což mě bavilo. Když jsem měl čtyři roky, šel jsem se sám přihlásit do sportovního klubu SK Žabovřesky. Tam jsem byl až do čtrnácti let, většinou jsem hrál městské soutěže, už jako žák jsem nastupoval v družstvu dorostenců.

Pak jste šel do nejznámějšího brněnského klubu, do slavné Zbrojovky.

Ve Zbrojovce jsem byl do osmnácti let, než jsem narukoval do Dukly Praha a byl zařazen do jejího béčka v Táboře. Tam jsem hrál třetí ligu. Po vojně jsem hrál v Lerku Brno, byl jsem nejlepším střelcem třetí ligy, soupeřům jsem nastřílel kolem dvaceti branek.

V Lerku jste ale již ve druhé lize nepokračoval…

Odešel jsem do Uherského Hradiště. To byly nejplodnější tři roky mé aktivní kariéry. Šli jsme ze třetí do druhé, a pak i první ligy, každý rok jsme slavili postup.

Proč jste si nejvyšší soutěž v Hradišti nezahrál?

„Klub měl finanční problémy, tak jsem se vrátil do Brna. Další rok jsem působil v Řecku, kde jsem hrál třetí řeckou ligu. Bylo to ale daleko od domova, a proto jsem se přemístil do Rakouska. Tam již třináct let v pohodovém režimu pěstuji svůj milovaný sport. Vystřídal jsem šest, možná sedm klubů, z nichž ten nejkvalitnější hrál na úrovni naší třetí ligy.

Kdy jste začal s trenérskou činností?

Už v roce 1997 v Medlánkách jako trenér přípravky. Tam jsem pracoval 2,5 roku. Následně jsem se ve Zbrojovce trenérsky vyvíjel. Zvyšoval jsem si postupně trenérskou kvalifikaci a v roce 2009 jsem získal nejvyšší profi licenci trenéra mládeže. Největších úspěchů jsem dosáhl s ročníkem 1996, který se stal halovým mistrem ČR mladšího žactva a na venkovním hřišti skončil druhý za Spartou Praha. To bylo v sezoně 2008-2009.

Do Břeclavi jste přišel z Brna?

Ne, ještě jsem jeden rok trénoval muže v Rosicích.

Jak sladíte trénování starších dorostenců MSK a své aktivní hraní v Rakousku?

Do konce podzimu termíny naštěstí nekolidují, pak své zahraniční působení ukončím, abych se práci s mládeží MSK mohl plně věnovat.

Máte v rodině pro fotbal pochopení?

Oba synové hrají fotbal a manželka je dcerou fotbalové legendy Zbrojovky Rostislava Václavíčka. Zřejmě i proto má pro naše sportování pochopení.

Máte vůbec čas na nějaké další koníčky?

Jen minimální, fotbalu se věnuji naplno. Když to jde, tak si rád zahraju tenis nebo se zabavím jiným sportem. Kolem sportu se pohybují všechny mé aktivity.

Máte svůj trenérský vzor?

To ne, jdu svou cestou. Rád ale vzpomínám na trenéra Františka Haraštu ve Zbrojovce, kterého považuji za jednoho z nejlepších trenérů mládeže v celé bývalé ČSSR. Za jeho éry přecházelo každoročně pět hráčů do áčka mužů, nikdo nechtěl z Brna pryč. Taková tam byla líheň talentů. Některé prvky z dílny trenéra Harašty ve své práci používám.

S jakými cíli začínáte svou trenérskou práci v MSK Břeclav?

Chci, aby družstvo starších dorostenců U19 hrálo v klidném středu tabulky. Aby hráči chodili do klubu rádi, bavili se fotbalem, ale také aby předváděli dobrou hru a dosahovali dobrých výsledků. Totéž budu vyžadovat jako šéftrenér dorostu i po trenérech mladšího dorostu U17 a U16. A samozřejmě v první řadě bych chtěl předávat jednoho dva hráče ročně áčku mužů MSK.