Určitě za sebou máte aktivní fotbalovou kariéru.

Ta byla krátká. Začínal jsem v šesti letech ve Zbrojovce Brno, v patnácti jsem měl ale nadvakrát přetržený sval a musel jsem s intenzivním fotbalem skončit.

Co následovalo?

Odešel jsem do nižších soutěží, v Krumvíři, kde bydlím, jsem hrál spíše pro zábavu, fotbal pro mě zůstal náplní volného času.

Novou výzvu jste našel v roli fotbalového trenéra.

Začal jsem před osmi lety v Krumvíři s dorostem, pak jsem trénoval v Dambořicích, odkud jsem přešel do Bořetic, vrátil se do Krumvíře, rok jsem působil v Hodoníně.

Kdo vás do Břeclavi dostal?

Delší dobu mě lákal Luděk Zlámal, když ale k mému přechodu došlo, již v MSK nepůsobil. Jednání převzal Milan Valachovič, v prvním kole jsme se nedohodli, on byl ale neoblomný a nakonec mne získal.

Dostal jste do péče sedmnáctileté fotbalisty. Jaké byly vaše první dojmy?

Zpočátku jsem měl velké starosti se sestavením týmu. Osm podzimních kol trvalo, než jsme se nadechli k lepším výkonům, než hráči pochopili, že musí přidat, pokud nechtějí jen prohrávat. Zlepšení přišlo po výhře v Hodoníně, stále ale máme žalostně málo bodů, za což nemůže jen úzký hráčský kádr.

Co se na podzim povedlo?

Hodně času jsme věnovali taktice hry, zlepšila se komunikace mimo hřiště i při zápasech. Posun k lepšímu nastal i ve hře družstva. Dobře se v týmu prezentovali hráči mladšího ročníku 98, ve většině zápasů nastupovali čtyři z nich, celkem se jich vystřídalo devět.

V čem byly největší problémy družstva?

Trápil nás úzký kádr. Měli jsme problémy dát dohromady jedenáctku ke každému zápasu, v závěrech střetnutí neměl kdo střídat, čehož vybavenější soupeři využívali. Naši hráči necítili vnitřní konkurenci, a to neprospívalo jejich výkonům.

Jaký byl nejlepší výsledek podzimu?

Série domácích výher s Hodonínem, Znojmem a Frýdkem-Místkem a následně bezbranková remíza s top týmem Sigmy Olomouc. Zvýraznil bych výhru 5:1 se sousedním Hodonínem.

A nejhorší výsledky?

Celkově jsme špatně hráli na hřištích soupeřů, zejména jedenáctigólový výprask na Slovácku se dá podtrhnout.

Lze vyzvednout některého jednotlivce?

Zmíním tři, Libora Radkoviče, Tomáše Trčku a Milana Kurdíka. Netvrdím, že byli nejlepší, ale líbili se mi svým přístupem v tréninku i v zápasech. Bylo by jich více, ale v některých situacích mě někteří zklamali. Věřím však, že se na jaře mezi pochválenými také najdou.

Kdo byl nejlepším střelcem družstva a kteří hráči nejčastěji na góly nahrávali?

Branek jsme moc nedali, Libor Radkovič se trefil čtyřikrát, Kamil Redek třikrát. Nejvíce brankových příležitostí pro své spoluhráče vytvářel Richard Tichý. Úspěšným obranným štítem byl Kamil Redek, pokud mu fungovaly motory.

Dojde v zimě a na jaře ke změnám v kádru?

Odejít by neměl nikdo, možné příchody jsou v jednání, zatím nejsou dořešené.

Začínáte s přípravou na jarní část sezony, jak bude vypadat?

Jsou dvě varianty. Pokud budu mít dostatek hráčů, budeme trénovat pětkrát týdně jako sedmnáctka, druhou variantou je rozdělení kádru, jehož část bude trénovat s celkem U16, část s devatenáctkou. Souvisí to s účastí hráčů U17 v přípravných zápasech jiných věkových kategorií.

Jaké cíle si kladete před jarní částí Moravskoslezské ligy SCM U17?

Chtěli bychom dávat více branek, tam máme rezervy. Zatím se nám moc nedaří přenést nacvičené věci z tréninku do zápasů. V tabulce bychom chtěli poskočit, být do dvanáctého místa.

A perspektivně?

Byl bych rád, kdyby se některému z hráčů současného kádru podařilo uspět v seniorské kategorii. Někteří na to potenciál mají, musejí si to ale srovnat v hlavě a přidat v osobním přístupu, nic nedostanou zadarmo.