Na co byli zvyklí fanoušci v Brně na začátku devadesátých let, to si plnými doušky dopřávají v Bavorech i na konci první dekády tohoto století. Hlavní hrdina je stejný: Lambert Šmíd.

Viděl jsem vás v neděli se Židenicemi. Vás ten fotbal pořád baví, že?
Jasně. Pro peníze to nedělám.

Naběhal jste toho na svůj věk opravdu hodně. V čem je to kouzlo?
Asi takhle: já netrénuju, jezdím jenom na zápasy. Je to možná i hlavou, že vím, kde mám běhat. A teď mám kolem sebe mladé kluky, kteří to tam taky oběhají. Bohužel nemám čas na to jezdit na tréninky.

Ono je to ale dáno tím, že vaše tělo dostalo za ty roky docela zabrat, ne?
No mám za sebou asi čtyři operace kolena. Po zápase se vlastně celý týden dávám do kupy. Do středy, do čtvrtka jsem nepoužitelný (smích). Navíc mám hospodu, takže tam jsem taky pořád na nohou.

Takže po těle vám zatím asi není kdoví jak. Je středa dopoledne…
Teď jsem úplně rozbitý, protože jsem byl v pondělí i v úterý v hospodě, do čtvrt na tři tam byla oslava. Proto lezu teprve z postele. Teď se cítím tak na šedesát.

V zápase ale přesto nevynecháte žádný souboj. Co vás po zápase nejvíc bolí?
Nejvíc mě trápí koleno. První operaci jsem měl už před patnácti lety. Po zápase je to dobré, ale ten druhý den…

Na jak dlouho to do budoucna s vaší aktivní kariérou ještě vidíte?
To všechno záleží na zdraví. To si promyslím vždycky až po sezoně. Před rokem a půl už jsem měl také náznaky. Bylo to v Bavorech špatné, bylo nás málo. Měl jsem chuť to zabalit. Ale zase se to dalo do pořádku a mě ten fotbal zase baví. Bez toho by to nešlo. Já si na hřišti nepotřebuju nic dokazovat, hraju to pro radost. Zatím hodnotím situaci a hlavně poslouchám svoje tělo. Když mám chuť, jdu do toho dál.

Vy už jste si v Bavorech pár sezon zažil. Který tým byl podle vás nejlepší? Současný, nebo spíše éra s Gibalou a Kafkou?
Ten dřívější manšaft byl na tu soutěž (I. B třída – pozn. red.) někde úplně jinde. To bylo tak o dvě třídy výš. Ten současný je zhruba na stejné úrovni. Tenkrát jsme měli věkový průměr snad pětatřicet let. Ten náš je rozhodně perspektivnější.

Když jsem si o vás hledal informace na internetu, narazil jsem na mladého fotbalistu, který se jmenuje úplně stejně jako vy…
Takových jmen moc není, to je pravda (smích). Ano, je to můj syn. Teď nehraje v Brně, je na hostování ve Spartě.

A jak to vypadá s vaším nástupcem? Bude dobrý jako jeho táta?
To je těžké říct. Už jsem zažil spoustu velkých talentů, kteří to v patnácti zapíchli. A taky hráčů, kteří na to „neměli“ a pak odehráli spoustu důležitých zápasů. Teď je mu dvanáct. Zatím ho to baví, dělá fotbal rád. Ale jak to s ním bude dál, to se nedá říct.