Po třech sezonách opouštíte Hlučín. Jak se ohlížíte za posledními třemi roky?
V Hlučíně se všechny tři sezony zdařily. Přišel jsem do klubu s cílem nastartovat A mužstvo, což se nám povedlo. Postupně jsme stoupali tabulkou, až jsme naposledy skončili třetí. Ten poslední ročník byl nejlepší, i když si myslím, že jsme tam ještě nějaké rezervy měli. S vedením jsme se nicméně dohodli na ukončení smlouvy, dohoda byla oboustranná. Respektoval jsem, že potřebují nový impuls.

Proč jste se rozhodl odejít do Lanžhotu hrajícího soutěž o dvě úrovně nižší?
Chtěl jsem se vrátit na jižní Moravu, bydlel jsem tam a mám tam rodinu a vztah k prostředí. Navíc se znám s manažerem Lanžhotu Bartošem a líbí se mi jejich ambice. Je to zajímavý klub a měl bych jim pomoct. Měl jsem i jiné nabídky, jednání Lanžhotu ale bylo přímočaré.

Josef Káňa (uprostřed), manažer fotbalistů Sokola Krumvíř.
Asi budeme pasováni na favorita, myslí si manažer fotbalistů Krumvíře Káňa

Buďte konkrétní, jaké tedy budou ambice v příští sezoně?
Když říkám ambice, nemyslím úplně umístění v tabulce. Třeba že bych řekl konkrétní příčku, na které chceme skončit. Myslím tím, že mužstvo bude mít řád, bude pravidelně trénovat a bude v něm zdravá konkurence. Výsledky se potom dostaví. Dnes je problém v tom, že se v nižších soutěžích hráči pořádně nesejdou na tréninku, a to nemůže vyhovovat nikomu. K nám se po půlroce vrátí Čambal z Hodonína a Velický z Rakouska. Jednáme o příchodu dalších hráčů, abychom rozšířili kádr.

Sledoval jste na dálku výsledky Lanžhotu v uplynulé sezoně?
Pozoroval jsem to hodně zblízka. O možnosti odejít do Lanžhotu jsem věděl s předstihem, proto jsem se na tento tým zaměřil. Jezdil jsem na domácí zápasy Sokola a taky jsem sledoval přenosy přes TV Com. Některé hráče znám ještě z MSK Břeclav.

Bude těžké po šesti a půl letech ve třetí lize přesměrovat myšlení na krajský přebor?
S nižšími soutěžemi jsem měl i v těchto letech zkušenosti. Jednu chvíli jsem pomáhal Tvrdonicím. Ještě, když jsem byl v Hlučíně, tak jsem rok spolupracoval s rakouským týmem ze Zweite Klasse. Takže jsem musel rychle přepnout z tréninku v Hlučíně na úplně jinou úroveň. Rozdíly jsou obrovské.

 Sobotní charitativní fotbalový turnaj sportovních a hereckých osobností v Mikulově vyhrál tým pořádajícího hokejisty Jakuba Voráčka.
Hokejista Voráček pálil i v kopačkách. Na charitativním turnaji nasázel hattrick

V čem hlavně?
Ve třetí lize máte pět až šest tréninků týdně. Jsou to poloprofesionálové, kteří mají povinnost trénovat. Jejich fotbalové myšlení je na trochu jiné úrovni než v nižších soutěžích. Jak jsem říkal, tam je problém s účasti na trénincích. Ale Lanžhot má vysoké ambice a věřím, že to bude mít úroveň.

VÁCLAV PETRŮ