„Můj dojem z působení v Hoheanu je zatím negativní. Moc jsem toho ještě nestihl dohrát a natáhl jsem si vazy v koleni,“ vysvětluje sympatický fotbalista. Možná nemuselo být tak zle. Jenomže čtyřiatřicetiletý matador svůj návrat uspěchal. „Byli další zranění, nějaká červená, bylo nás tak akorát,“ vzpomíná na své špatné rozhodnutí. Teď už si dá pozor. Na hřiště se zatím nehrne.
Možná tak přichází o tučné gólové konto. Podle svých slov je v této soutěži (zhruba na úrovni naší I.B třídy – pozn. aut.) schopný dostat se do tří, čtyř gólových šancí.
Diváci v zeleno-bílých barvách ASV by jej za to milovali. A on by si zase pochvaloval pravou fotbalovou atmosféru. Většina zápasů se v Rakousku hraje pod umělým osvětlením, což i rakouské holomajzně dodává nádech televizní Ligy mistrů.
„Je fakt, že většina týmů to nakopne dopředu. Na žádnou velkou taktiku se tam nehraje a ani se moc nebrání,“ dodává ještě v létě hráč třetiligové Břeclavi. Tím líp pro něj. Až si doléčí své zranění, pochopitelně.
Co se týče návštěvnosti, oproti svému bývalému působišti si pomohl čtyři stovky diváků na břeclavský stadion nechodí. Ani na pohárový zápas, tam musel být jedním z povzbuzujících právě Malár.
Kvůli pracovnímu vytížení ale nemohl povzbuzovat své bývalé spoluhráče ve středečním klání se Slavičínem. Přišel až na závěr. „A moc štěstí jsem jim nepřinesl. Kluci teď musí makat a zvednout si sebevědomí poctivě odehraným zápasem. Bez zraněných hráčů to nemají jednoduché,“ přemítá.
Jeho spoluhráči jsou momentálně v podobné situaci. Čekají na jeho návrat.
