Po Jihlavě jste musel být velmi spokojený s tím, že jste protrhl střeleckou smůlu, je to tak?
Spokojenost byla dvojitá, ale hlavní je to, že jsme vyhráli tento zápas. Potřebovali jsme potvrdit body z Bystrce a dostat se na třicet bodů. To bylo nejdůležitější. Góly byly takový bonus k tomu zápasu. Byla důležitá i výše vítězství.

Nebyl jste nervózní z toho, že jste se zatím na jaře netrefil?
Trošku mi to vrtalo hlavou, ale určitě ne tak, že bych kvůli tomu nemohl spávat. Necítil jsem ani tlak od spoluhráčů, ani od trenérů. Pro mě bylo důležité, že jsem se proti Mutěnicím i Bystrci do šance dostal, a byla to otázka času, kdy ty góly začnu dávat.

Jak jste svoje dvě branky viděl? Věděl jste, jak tam ta druhá branka vlastně padla?
Bavili jsme se na předzápasové poradě, co by mohlo platit na obranu Jihlavy. Byl to balón za obranu a já si tam zaběhl. Čekal jsem přihrávku od Petra Schwarze, chtěl jsem to trefit na zadní tyč a podařilo se to vlastně dokonale. Při tom druhém gólu tam skákal přede mnou někdo do souboje, ani jeden to netrefil, takže přede mnou ten balón vyplaval a trošku mě vyfackoval. Ale skončil v bráně.

Je po dvou vyhraných zápasech cítit nějakou změnu třeba během tréninků nebo v kabině?
Otočit zápas s Bystrcí a teď Jihlava, to určitě svědčí o síle mužstva a projevilo se to i na tréninku. Je tam daleko větší pohoda. Pracujeme pořád naplno, a taky nám trošku stouplo sebevědomí. Navíc ta hra už začíná mít hlavu a patu.

Ve všech klubech se za první góly v soutěžních zapasech něco dává do klubové kasy. Co to stálo vás?
V úterý jsme to probírali na tréninku a je tam nějaká sazba. Nějaká pětistovka do banku. Žádné pohoštění to není, jenom finanční částka. Uvidím, ještě zkusím nějakou slevu, ale na to se pokladníci asi moc dobře dívat nebudou.