K úplné spokojenosti má ale Matušek po podzimu daleko, protože v Moravskoslezské žákovské lize Sportovních center mládeže se celky Břeclavi pohybují až v nejnižších patrech tabulek. Proč tomu tak je, co nejvyšší soutěž žákům MSK dává a jaký je výhled do roku 2013, to je okruh otázek, kterými jsme zasypali právě Igora Matuška.

Jaký máte celkový dojem z výkonnosti a výsledků svého celku žáků do patnácti let?

Naše výkonnost byla limitovaná i tím, že jsme malého vzrůstu vhledem ke kolektivům soupeřů, kteří jsou vytáhlejší. Výsledky pro mě nejsou zklamáním, spíše mi vadila v některých zápasech naše odevzdanost a malá bojovnost. Prohrát se může, ale se ctí. Přesto jsem čekal spíše umístění ve středu tabulky, jako tomu bylo vloni. Ne na chvostu.

Hrajete nejvyšší soutěž v České republice, v níž jsou družstva hodně rozdílné výkonnosti. Jak jste se srovnali s vysokými prohrami od favoritů?

V takových situacích je třeba kluky stále motivovat a povzbuzovat. Při rozboru zápasů se soustředím na pozitivní věci, například, že jsme překonali obranu brněnské Zbrojovky a dali jí gól.

Kolik je v soutěži vlastně výkonnostně srovnatelných celků s tím vaším?

Kromě pěti top týmů z ligových měst (Jihlava, Olomouc, Ostrava, Zlín a Brno – pozn. red.) se dalších deset může mezi sebou klidně srovnat.

Co se na podzim podařilo a co naopak nikoliv?

Podařilo se do sestavy zabudovat tři hráče ze čtrnáctky, z nichž dva už nastupují pravidelně v základu. Nepodařilo se nám ale vychovat hráče, který by byl schopný strhnout ostatní k lepšímu výkonu, stát se jakýmsi vůdcem mužstva.

V čem družstvo „tlačí bota"?

Každopádně v obranné fázi. Přizpůsobujeme se hernímu systému našeho klubu a hráči to nemají ještě zcela zažité. Ale i útok by mohl být lepší.

Jak vůbec hodnotíte jednotlivé řady patnáctky?

Brankáři ještě mají výkonnostní rezervy a o obraně již byla řeč. Záloha byla naší nejkvalitnější formací, vlastně i nejstabilnější. Útočníci se musejí naučit hrát na větším prostoru a potřebují získat větší instinkt na góly.

Znamená to, že družstvo nemá ve svém středu rozeného střelce?

Dá se to tak říci, nejvíce branek vstřelil Ondřej Vodák, který se trefil jen třikrát.

Kdybyste měl hodnotit jednotlivce. Kdo vás nejvíce potěšil a kdo zklamal?

Vyzvednout lze výkony Davida Poláčka, Martina Krevňáka a Romana Sedláčka, kteří byli oporami týmu. Vysloveně zklamaný jsem nebyl z nikoho. Nejpilnější, co se týče pravidelných startů, byli na podzim Roman Sedláček a Martin Kocián.

Jak vypadá vaše spolupráce s trenéry dalších žákovských mužstev?

Spolupráce funguje dobře, vždyť jsme všichni na jedné lodi a vzájemně si musíme pomáhat, ať již výpomocí hráčů nebo odbornými radami.

Jaký je nejbližší program patnáctky MSK?

Podzimní část sezony jsme ukončili v polovině prosince, tu jarní začneme v polovině ledna. Máme domluvený turnaj v hale, většinu přípravných zápasů ale odehrajeme na naší umělé trávě s obvyklými soupeři, jakými jsou Znojmo, Hodonín, Sparta Brno a Líšeň.

Chystají s nějaké změny v hráčském kádru?

Mám vytipované některé hráče, které bych chtěl převést do týmu MSK. Mělo by jít o posílení, protože žádný posun hráčů o kategorii výše teď nechystám.

Jak vůbec vy osobně prožíváte období volna?

O Vánocích jsem byl doma, možná ještě v lednu absolvuji aktivně nějaký fotbalový turnaj starších pánů.