Na tréninkovou plochu mezi nadané žáčky akademie totiž zavítal Ondřej Mazuch, vicemistr světa hráčů do dvaceti let a nová posila Fiorentiny. „Bohužel se v Břeclavi moc neohřeji, protože odlétám do Itálie, kde mě čeká první trénink s mužstvem,“ hlásí osmnáctiletý stoper.

Jak jste se v Břeclavi ocitl? Přece jen jste bývalým hráčem Brna a nyní Fiorentiny…

Požádali mě lidé z Royal Rangers Břeclav, tak jsem přijel. Jsem ochoten podpořit jakékoliv mladé kluky, kteří chtějí, podobně jako já, ve fotbale něčeho dosáhnout. Já jsem taky začínal na malém travnatém plácku. Myslím, že pro tyto prcky je to jistý druh povzbuzení.

Podporoval jste již někdy v minulosti děti, které s fotbalem teprve začínají?

To zatím ještě ne. Tohle je moje taková první akce. Taková moje premiéra, co se podpory mladých kluků týče. V Břeclavi s tím ale nebyl problém, protože sem jezdím zhruba každých čtrnáct dnů. Teď to už tak často ale určitě nebude.

Jste původem z nedalekých Prušánek. Už jste se byl po světovém šampionátu doma podívat?

Teď jsem se dokonce v Prušánkách zúčastnil takového exhibičního zápasu, moc jsem si to s místními užil. Ale mrzí mě, že jsem se nestihl podívat do Brna, kde jsem se chtěl rozloučit se spoluhráči. Bohužel už to ani nestihnu, protože odlétám do Itálie.

Komunikoval jste během mistrovství světa se spoluhráči z Brna?

Nejvíce jsem komunikoval s Honzou Trousilem, to je kapitán Brna. S ním jsme zápasy, které jsem v Kanadě odehrál, docela rozebírali. Je ale škoda, že kvůli povinnostem v Itálii kluky v nejbližší době neuvidím.

Už jste se ve svém novém působišti stihl s hráči poznat?

Když jsem tam byl, tak všichni byli na dovolených, takže jsem ještě neměl tu čest si s nějakou zahraniční hvězdou popovídat. Ale mezi tím, co jsem tam pobyl a absolvoval různé zdravotní testy, jsem byl na večeři s Tomášem Ujfalušim. On je vlastně velká fotbalová hvězda (úsměv).

Nemáte trochu obavy z neznámého prostředí a z toho, jak dlouho vám může adaptace trvat?

Já ještě vůbec nevím, jak to bude ve Fiorentině probíhat. Moje první přání je především to, abych se naučil pořádně řeč. Myslím, že základní sestava bude pro mě zatím ještě passé. Počítám i s tím, že mě pošlou se rozehrát do Série B. Ale tak za půl roku za rok bych si na A tým troufl.

Takže strach z toho, že byste se kvapem vrátil do Brna, nemáte…

Ale já bych se určitě vrátit chtěl. Jen doufám, že se nevrátím za nějaké dva roky. Ale já jsem Brnu vděčný, že jsem tam mohl hrát vůbec v základní sestavě. Díky tomu jsem se dostal tam, kde jsem.

Jak byste zhodnotil fotbalové prostředí v Brně, Kanadě a Fiorentině?

Když jsem jel do Kanady na šampionát, tak jsem nějak počítal s tím, že to není rozhodně fotbalová země. Ale musel jsem změnit názor, protože na zápasy chodilo 25 tisíc lidí, byla tam báječná atmosféra. Pochopitelně lepší než v Brně. No, Fiorentina má stadion pro 50 tisíc lidí, takže to bude paráda.