Vzpomínky na letošní rok nebudou pro nadějného poštorenského odchovance Radima Diviše právě růžové. Mladý hráč se na jaře neprobojoval do sestavy Karviné a nyní navíc bojuje se zraněním kolena.

Velká smůla. Přitom na Nový rok se stal posilou klubu z hornického města a doufal, že jej jeho schopnosti protlačí až do základní sestavy.
„Jenomže ke konci přípravy mi natřikrát zlomili nos. Pak jsem dostal málo příležitostí ukázat své přednosti. Na to nebyl čas,“ přiblížil talent, který však zeleno-bílý dres oblékl pouze ve třech nedlouhých případech.

Další příležitost mohl mít teď v létě. Fotbalové štěstí si od něj ale odsedlo. „Během přípravy s polskou Odrou Wodzislaw jsem si deset minut před koncem podvrtl koleno. Zkusil jsem to dohrát ale za dvě minuty znovu,“ vzpomíná Diviš na nepříjemné okamžiky.

Od lékaře se dozvěděl překvapivou diagnózu. „Vypadalo to, že budu v pohodě. Ale doktor mi řekl, že jsou to přetrhané vazy,“ prozradil.
Před dvěma týdny přišla na řadu operace. A k tomu nucená přestávka minimálně dva měsíce.

S vyhlídkami na starty v druholigové soutěži to pro pracovitého záložníka či útočníka v letošním roce nevypadá vůbec dobře.
Přesto své působení na severu Moravy rozhodně nepovažuje za promarněný čas.

„Určitě to neberu jako chybu. Já jsem přišel do Karviné tak, jak jsem přišel do Břeclavi. Poprat se o příležitost. Ale přišlo to zranění,“ vysvětloval mladý sympaťák.

Na život mimo domov si už zvykl. Samostatnost si dokonce pochvaluje.

Když přijde domů z tréninku, potká se s několika svými spoluhráči. Slovákem, Srbem a Kameruncem. „Bydlení je perfektní, s klukama si rozumíme parádně. Tam není vůbec problém,“ hlásí.

Svoji pozornost teď musí od své kariéru přesunout na bratrovu. S nyní prvoligovým libereckým Jaroslavem jsou v častém telefonickém kontaktu.

„Před zápasem na Kladně jsem mu popřál štěstí. Myslím, že hned v prvním zápase ukázal, že fotbal hrát umí. Jednu takovou šanci už měl, takže podruhé už ji nepromarní,“ věří hráč, jehož šance je teď jen trochu odložena.