Spadlo z vás napětí po první výhře?

Měl jsem sezony, kdy jsem odkoučoval pětadevadesát zápasů, určitě jsem neměl trému. Spíš jsem byl plný očekávání, co od soutěže čekat, hodně soustředěný na zápas.

Naplnil úvodní druholigový duel vaše očekávání?

Ano, takhle jsem čekal, že se ve druhé lize hraje, nezaskočilo mě vůbec nic. Byl jsem připravený, díval jsem se na poslední zápasy Sokolova, rozebíral jsem si, jak hrál s Duklou doma a v Jihlavě. Vycházel jsem z toho, což se vcelku naplnilo, i když Sokolov vyměnil trenéra. Byly tam dvě změny, které jsme nepředpovídali, ale ani nás nezaskočily, způsob hry i rozestavení zůstaly stejné.

Na poznání líšeňského týmu jste měl dva týdny, už jste se se všemi seznámil?

Za týden jsem měl tři čtyři telefonáty s Milošem (Miloslavem Machálkem – pozn. red.) a vždycky doslova barvitě líčil mužstvo, jak s kým pracuje. Přehled jsem měl a některé hráče znám. Jardu Málka trénuji sedm let, Martina Šustra jsem chtěl kdysi do Hlučína, sedm let jsme se potkávali, byli jsme spolu v Ostravě, já v Hlučíně, on v Baníku, na třetiligových zápasech jsem vídal Hladíka, Jeřábka, Hlavicu. Čtrnáct dní jsme se spíš poznávali charakterově, aby kluci znali moji práci a já je. Věděl jsem od Miloše, že jsou charakterově výborní, jinak asi nejsou ve druhé lize, když nedávno hráli o záchranu ve třetí. Projeví se charakter mužstva, tady je v naprostém pořádku.

O základní sestavě jste uvažoval do poslední chvíle?

Ani moc ne. Promítla se zranění Jardy Málka a Vaška Minaříka, Ondra Ševčík nemohl jet kvůli dohodě klubů, protože hostuje ze Sokolova, Mara Vintr v týdnu nebyl úplně doléčený, takže výběr jsem měl jednodušší. Do pátku jsme řešili jen jeden post, tam šlo spíš o rozhodování hráč za hráče, devadesát procent jsme měli jasné. V pátek jsme dělali taktický trénink, takže od čtvrtka mužstvo vědělo, jak nastoupíme.

Herně chcete navázat na Miloslava Machálka, nebo učíte hráče něco nového?

Je tam určitě něco nového, víc držení míče, rozehry, jiné zakládaní protiútoku, tvorba hry, vyloženě to nebyla kopírka Miloše. I když rychlý přechod a vysoký presink jsme po Milošovi zanechali, kluci to mají v sobě a jde o moderní trendy fotbalu.

První zápas pod vaším vedením zvládlo mužstvo ideálně, takže míříte k záchraně v soutěži?

Každý zápas je tady těžký, první může prohrát s posledním, je to hrozně vyrovnané. Ne jako v divizi, kde jsou tři, čtyři mužstva odskočená a zbytek kvalitativně níž. Tady jsou všichni profíci, jeden zápas vyhrajete, dostanete se do středového pásma, pak jeden prohrajete a jste dole.

Jaký tedy bude závěr podzimu?

Náš cíl je ze čtyř zbývajících zápasů nějaké body uhrát a udělat si co nejlepší pozici do jara. Po podzimu mužstva přehodnocují cíle, nikdo včetně Sokolova, který je dnes poslední, nechce hrát o záchranu. S ním ani Varnsdorf, Vlašim, Vítkovice, které máme příští týden. Teď si potřebujeme udělat polštář do jara, aby to bylo dobré.

V Líšni jste se dohodl zatím do konce podzimu?

Jsem náhrada za Miloše a máme dohodu s předsedou Hladišem. Po podzimu si řekneme, jak budeme pokračovat. Nezakládám si, že jsem mezi dvaatřiceti trenéry první a druhé ligy, abych si na něco hrál. Z Hlučína z třetí ligy jsem šel trénovat Lanžhot do krajského přeboru, protože jsem chtěl zůstat u fotbalu. Ani v Líšni patrně nebudu věčně, chci za sebou zanechat hodně přátel stejně jako v Lanžhotě. Když budu mít kdykoli volno, určitě sednu do auta a hrozně rád pojedu na fotbal do Lanžhotu, to stejné do Znojma, kam to mám blízko. Zhlédnu o víkendu hodně fotbalu, nemám problém sdělit svoje postřehy, tímto způsobem jsem práci navázal i v Líšni.

Ve Znojmě jste stále vedený jako sportovní ředitel, tam pokračujete?

Znojmo bylo trošku jinak nastavené. Měl jsem tam nabídku v létě jako trenér a sportovní ředitel, ale nevzal jsem ji, stejně tak Líšeň. Vyhodnotil jsem, že chci pokračovat v Lanžhotu, že jsme tam urazili nějakou cestu. Hodně mě to tam chytlo, návštěvy krásné, nádherný stadion. Hráli jsme Baníkem v televizi a přišlo tři a půl tisíce diváků. Prožil jsem v Lanžhotu něco hezkého i na vyšší úrovni a nejsem trenér, který se za každou cenu někam cpe. Dnes už spíš dávám na svoje pohodlí, rodinu, proto jsem se rozhodl zůstat v Lanžhotu.

Jak Znojmu pomáháte…

Někdy koncem srpna ve Znojmě zjistili, že opravdu nastal problém, že mají jeden bod a znovu se k jednání vrátili. Šlo jen o manažerskou pomoc, není to tak, že jsem tam ráno přišel a večer odešel. Spíš jsem pomáhal vytipovat hráče, oslovit je a přivést. V rozehrané soutěži jsme přivedli fotbalisty, kteří mužstvo pozvedli a z jednoho bodu jich má Znojmo šestnáct, třemi body se může dostat doprostřed ve třetí lize.

Vaše zkušenosti se podle bodů vyplatily?

Spíš jsem se díval na zápasy, když jsem byl doma a mohl jsem. Trenérovi jsem se snažil poradit, protože osm a půl roku jsem byl jako profík ve třetí lize, zatímco pro Znojmo šlo o něco nového. Dával jsem postřehy k soupeři i k vlastnímu mužstvu, spíš činnost poradce, než že jsem měl funkci. Teď už se nejedná o žádnou činnost.

Když bude potřeba, pomůžete Znojmu i Lanžhotu, kde jako kouč taky zůstanete do konce podzimu?

Snažím se pomáhat a taky můžu v nějakém čase skončit v Líšni, nepálil jsem v Lanžhotu ani ve Znojmě mosty. Když mi někdo zavolá, tip na hráče dám. Snažím se poradit trenéru Znojma Milanu Volfovi, voláme si každý den, jsme třicet let kamarádi. S manažerem Lanžhotu Jirkou Bartošem jsem pětadvacet let kamarádi, vše stojí na dohodě. Neměl jsem v Lanžhotu žádnou smlouvu. Podali jsme si ruce ke spolupráci, že klub chceme posunout, a skončilo to podáním ruky, žádné výpovědi. Vše v přátelském duchu, celý klub Lanžhotu je kamarádský.