Loňský rok pro vás byl rozkoukávací. Dostal jste dost prostoru v béčku a nahlédl i do áčka. Jak to bylo letos?

V mnoha ohledech je to lepší, v některých ovšem horší. Díky tréninkům jsem se dostal na úroveň svých spoluhráčů, už tam nepůsobím jako „exot" ze třetí české ligy. Jsme tam jedna velká parta kamarádů. Sám cítím, že jsem se posunul hodně vpřed, s balonem si víc rozumím, na hřišti se cítím lépe, pohyb na hřišti je přirozenější. Spoustu věcí jsem si zautomatizoval, už není čas nad tím tolik přemýšlet. Horší je to, že se letos změnil trenér áčka a já tak úplně necítím jeho důvěru. Stále tak čekám na nějakou svou větší šanci. Myslím, že bych se mohl vyvíjet ještě lépe, kdyby tam byl trenér, který by mi chtěl pomoct.

Přitom v juniorce, která letos skončila třetí, jste s deseti brankami nejlepším střelcem týmu. Ani to nového trenéra nepřesvědčilo?

Odehrál jsem tam osmnáct zápasů a dal deset branek, to ano. Ale to je málo. Loni jsem odehrál jen půlku a nastřílel jsem za juniorku Almela také deset gólů. Je to ale lepší v tom, že jsem dal dvakrát dva góly a pak v každém zápase po jednom, pravidelně. Stejně to ale nestačí. Přitom trénujeme dohromady s áčkem, až na konci týdne se rozdělí, kdo půjde hrát za áčko a kdo za juniorku. V té není žádná konkurence, není ani omezená věkem. Pokud se někdo z áčka zraní, sáhnou si k nám, ale berou si pořád stejné lidi. Mě vzal trenér na lavičku áčka jen párkrát. A stejně jsem v klidu, protože vím, že se na hřiště nedostanu. Lidé, co chodí na fotbal a poznávají mě, se mě ptali, proč nehraju, když dávám tolik gólů. Ale to je otázka právě na trenéra. Já fakt nevím.

Áčko Almela nemělo nějak zářnou sezonu, skončilo čtrnácté. Nebál se třeba trenér riskovat, aby tým nesestoupil?

Ono to bylo dlouho na vážkách, jestli se dostaneme do play-off nebo budeme hrát o záchranu. Byl tam celou dobu rozdíl pár bodů. Nakonec jsme zůstali někde mezi, dva body nad hranicí týmů hrajících o sestup.

V Břeclavi jste hrál krajního záložníka. Máte stejnou pozici i v Almelu?

Já to pěkně střídám. Jednou hraju nalevo, potom zase napravo a už jsem si zkusil i post ofenzivního mozku týmu, ve středu zálohy. Není to žádná hitparáda, ale popasoval jsem se s tím. Ty kraje mi ale sedí víc, i když to není tak hrrr dopředu jako v Česku. Myslím, že jsem přesto udělal dlouho cestu vpřed.

Kolik diváků chodí na zápasy juniorky?

Většinou kolem tří set až pěti stovek. I oni ale dokáží vytvořit skvělou atmosféru. Ale dokáže přijít i tisícovka, třeba když jsme letos hráli s Twente. Na áčko bývá vždy vyprodáno, kolem osmi tisíc.

Když se nic nezmění, nepřemýšlel byste o změně týmu?

Pokud budu dlouhodobě podávat dobré výkony, měl by mi trenér dát šanci. Tedy pokud u týmu zůstane. Pokud se má situace nezlepší, už jsme se o něčem s agentem v náznacích bavili, změně bych se nebránil. Ale nemyslím si, že by se na mě stála fronta. Agent říkal, že přichází v úvahu druhá holandská liga nebo první belgická. Belgie by zase nebyla taková velká změna. Ale líbilo by se mi třeba i ve Francii, Itálii nebo Německu. Ale návrat zpět do Česka? Na to mám myslím ještě dost času.

Už druhým rokem jste profík, dřív jste měl problém vyplnit volný čas, kterého jste najednou měl přebytek. Už je to lepší?

Byl jsem zvyklý na pendlování mezi prací, tréninkem a domovem. Tady vstanu v osm, absolvujeme dopoledne trénink a odpoledne už je volno. Už jsem si našel kamarády i mimo fotbal, takže se s nimi dokážu zabavit. Navíc bydlím stále v té stejné rodině, ale plánuju si, že si od příští sezony najdu něco svého. Finančně to nebude zase takový rozdíl. A hlavně bych si mohl vařit, co bych chtěl. Holandská strava totiž mému tělu moc nesedí. Je příliš těžká a mastná. Pro sportovce nic moc.

A co holandština? Učíte se?

Věci kolem fotbalu už pobírám prakticky všechny, chápu i detaily. Je to pro mě takový uklidňující pocit, že na něco nezapomenu. Jinak v klubu na cizince neberou ohledy. Kromě jednoho Australana. Tomu vše vysvětlují v angličtině. Pokud ale něco vím a něco holandsky prohodím, stejně se smějí mé výslovnosti (smích).

Zkusil jste si v Holandsku i jiný sport?

Jednou jsme byli s týmem hrát v bazénu podvodní hokej. Jinak jsem si čtyřikrát vyzkoušel i golf, na to jsem asi přirozený talent. Kdybych chodil pravidelně, tak mi to snad i jde. Tam jsou hřiště všude, navíc prezident klubu přímo jedno vlastní.

Sledoval jste i výsledky MSK Břeclav?

Sledoval, ale jen prostřednictvím výsledků na internetu, podívám se jen na sestavu, kdo zrovna hrál. Tým už se hodně proměnil, skoro nikoho už tam neznám. Do kabiny bych tam už jen tak přijít nemohl.

Jak si užíváte fotbalové volno?

Volno vlastně nebylo moc dlouhé. Teď máme už prakticky měsíc po sezoně, byli jsme týden na Mallorce, něco jako ukončená s týmem a dovolená zároveň. Ale moc jsem si tedy neodpočinul (smích). Jsem rád, že teď můžu být po půl roce doma s rodinou a stihnout vidět všechny známé a kamarády. Přes týden jsem s rodinou, o víkendu si užiju diskotéku s kamarády. V Holandsku si na diskotéku jen tak vyjít nemůžu, o víkendu hráváme. Stejně by mě poznali a řešilo by se to.

Kdy se vracíte zpět do Almela?

Letím už na konci června, na začátku července totiž začíná letní příprava, čeká nás i týdenní soustředění v Německu.