Jak vypadá atmosféra v týmu? Je pohodová, nebo jde cítit tíha situace po podzimu?

Ze série proher se dostává těžko, ale od toho je zimní pauza. Nevím, jak kluci, kteří v Podivíně hráli na podzim. Já ale žádnou tíhu nepociťuji.

To ale na druhou stranu taky není úplně dobře…

Rád bych v týmu cítil trošku víc pokory. Zejména u mladších kluků. Máme v první B třídě sedm bodů, a to určitě není důvod chovat se povýšeně. Naopak, musíme sklopit hlavu a makat. Zvlášť, když trenéři Krška se Švestkou mají na tuto soutěž docela nadstandardní tréninky. Jenže jim občas chybí dostatečný počet hráčů.

Přípravné zápasy zatím nevypadají bůhví jak herně ani výsledkově. Jsi trochu nervózní aspoň kvůli nim?

Abych pravdu řekl, nervózní je momentálně slabé slovo (smích). Neumíme základní věci, které má mít fotbalista automaticky. Velkou roli v tom samozřejmě hraje složení, ve kterém hrajeme. Kompletní jsme ještě nebyli ani jednou. Představuju si od některých spoluhráčů trošku větší zájem o trénink a fotbal celkově. Víc zodpovědnosti a spolehlivosti.

Co tedy týmu chybí na hřišti?

Herně vidím momentálně největší problém v rozehrávce z obrany. Jsme schopní osmdesát procent míčů odevzdat přímo soupeři. Druhá věc je proměňování šancí. Vytvoříme si jich hodně, ale nevyužijeme je. Pozitivní je, že až na zápas s Březím, jsme vždy vstřelily dvě a víc branek. Ovšem když tři a víc obdržíme, tak prostě vyhrát nemůžeme.

V Podivíně jsi zažil zřejmě zatím nejlepší léta kariéry. Dá se ještě navázat na euforii z postupových sezon či z přeboru, nebo cítíš, že je tým hodně jiný, mladší?

Ve fotbale je možné všechno. Odehrál jsem zatím čtyři přípravná utkání a jako první mě napadá, že na tuto euforii se navázat nedá. Ovšem mistrovské zápasy mají jiný náboj a budeme jistě i v jiném složení. Doufám, že se nám budou vyhýbat zranění. Co se týče tehdejšího a současného týmu, to je jako srovnávat jablka a hrušky. Tehdy jsme měly zhruba dvanáct opravdu kvalitních fotbalistů. Praks, Nevěděl, Šuderla, bratři Švestkové, Čapkové a Létalové. To je devět kvalitních hráčů, což je víc než polovina základní jedenáctky. Ta nebyla adekvátně doplněná stejnou kvalitou.

Myslíš, že při současném posílení bude stát Podivín záchrana hodně sil, nebo to bude boj?

Rozhodně boj. Nikdo nám nic nedá zadarmo. Hodně napoví první dvě kola s Vracovem a Tvrdonicemi. Hodně důležitá bude momentální marodka. Věřím, že když vyztužíme obranu, tak máme na to se dostat výš v tabulce. O záchranu se hraje těžko, ale pokud tahouni nezklamou a zbytek přidá sto procent bojovnosti a chuť vyhrávat, věřím, že se to povede. Samotného by mě mrzelo, kdyby Podivín skončil až v okresním přeboru.

Je pro vás návrat do Podivína půlroční epizodka, nebo se tu už hodláš fotbalově usadit?

Samozřejmě, pokud se zachráníme a ucítím, že další rok můžeme hrát o postup, tak bych nad tím přemýšlel. Situace je však taková, že je to opravdu jen půlroční epizodka. To jsem vedení na rovinu řekl. V Rakousku jsme měli nahráno hodně bodů, takže nyní zkouší nové hráče.

Takže jsi měl na jaře i jiné možnosti než Podivín?

Měl jsem odejít za lepším v Rakousku, bohužel přestupy tam fungují trošku jinak a kluby se nedohodly. Ve hře byla i Lednice, ale ta má také hodně bodů. Tam pochopili, že Podivín nyní potřebuje pomoct nejvíc. Měl jsem loni ošklivou zlomeninu ruky, takže jsem musel podstoupit operaci. Samozřejmě hrát jsem nemohl, ale za to víc jsem se věnoval tréninku, což si myslím, že jde teď hodně vidět. Aspoň já se tak cítím.

Znovu se nejde nezeptat na Rakousko. Jaký je největší rozdíl mezi moravským a rakouským fotbalem?

V Rakousku šel fotbal hodně nahoru, což je dáno větším počtem povolených cizinců a penězi, na které tyto hráče klub naláká. Tím pádem trpí pohraniční fotbal u nás. Lepší hráči odcházejí na jih. V Rakousku je navíc asi o polovinu méně soutěží. To způsobuje, že v soutěži jsme odehráli jak utkání na úrovni krajského přeboru, tak týden na to na třeba zápas na úrovni okresního přeboru.

Co ti bude půl roku chybět?

Rozdíl v přístupu k tréninku. V Rakousku jsou do toho místní kluci zapálení a cizinci dojíždějí, jelikož jsou za to slušně placení. Takže počet hráčů na tréninku je většinou vysoký. V Rakousku se sází na důraz a nevypouští se souboje, na myšlenku tam mají právě ty cizince. U nás je to víc o technice a taktice.