Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Přibližně pět kol před koncem jste přišli o šanci bojovat s Mutěnicemi a Kyjovem o postup do krajského přeboru. Nechyběla pak hráčům motivace?
Může to tak vypadat a vždy se hráče snažím pochopit, ale do jejich hlav nevidím. Já sám tento pojem ztráta motivace neuznávám. Myslím si, že je vždy o co hrát. Pořád hrají za svoje jméno, za jméno klubu a v neposlední řadě i o své prémie. Musím ale sportovně uznat, že Mutěnice a Kyjov jsou zaslouženě před námi. Po finanční i sportovní stránce se nemůžeme s těmito kluby rovnat. Naše třetí místo je maximem a můžeme být s tímto umístěním nadmíru spokojení

V posledních zápasech už se ale vašemu týmu evidentně přestalo dařit.
Máte pravdu. Poslední dva zápasy na venkovních hřištích se nám nepodařily. Zápas v Dražovicích (0:4 – pozn. red.) byl toho důkazem. Celé jaro se potýkáme s velmi úzkým kádrem, kdy zápasy odehráváme ve jedenácti hráčích. Na střídání mám vždy k dispozici hráče z dorostu nebo B-týmu, což je potom na kvalitě hry znát.

Po sezoně končíte jako trenér ve Velkých Pavlovicích i v Břeclavi. Asi zatím nebudou sportovní výsledky.
Končím jak ve Velkých Pavlovicích, tak i v MSK Břeclav. Velké Pavlovice byly a vždy budou mojí srdeční záležitostí. Chytal jsem tu a znám zde mnoho výborných lidí kolem fotbalu. Sportovní výsledky mužstva byly za mého dva roky působení v roli trenéra naším maximem. Vloni jsme skončili za postupujícími Vracovem a Bzencem, letos za silnými Mutěnicemi a Kyjovem. Příští ročník chce asi klub dát šanci svým vlastním trenérům. Co se týká konce práce asistenta a trenéra brankářů v MSK Břeclav, tam mě samotného konec zaskočil. Mohu se jen domnívat, že klub má jiné plány a představy v obsazení trenérských postů. Mám ale nabídku dál s klubem spolupracovat externě na výchově jejich brankářů.

Znáte už jméno svého nástupce ve Velkých Pavlovicích?
Jméno svého nástupce ve Pavlovicích znám, ale nechci mluvit za vedení klubu. Bylo by to nefér vůči klubu, tak i k trenérovi samotnému.

Co bylo Vašim úkolem ve Velkých Pavlovicích? Jak jste tyto cíle splnil?
Naše cíle a úkoly byly oba dva ročníky odehrát bez starostí o záchranu, ustálit mužstvo a zabudovávat vlastní odchovance nebo hráče z blízkého okolí se vztahem k Velkým Pavlovicím. První dva úkoly se nám podařilo splnit na výbornou. Zabudování vlastních odchovanců je běh na dlouhou trať a až čas ukáže, zda je to reálné i těchto podmínkách.

V jednom z posledních utkání jste stál na střídačce ne jako trenér, ale jako náhradní brankář. Šel byste v případě nouze na hřiště? Kdy naposled jste stál v brance v utkání?
Pokud bych měl jít na hřiště, rozhodně bych se toho nebál. Brankáři to mají s přibývajícím věkem jednodušší. Já se udržuji v dobré fyzické kondici. Také mnohokrát na tréninku chytám, takže bych v tom problém neviděl. Ale naposledy jsem stál v brance před dvěma roky v mistrovském zápase divize Hranice-Valašské Meziříčí.

V Břeclavi jste byl trenérem brankářů. Jak byste zhodnotil tamní strážce svatyně? Je mezi nimi nějaký výjimečný talent?
MSK Břeclav má mnoho mladých talentovaných brankářů. Je ale potřeba s nimi hodně pracovat, aby nezůstalo jen u talentu. Pokud bych měl někoho z těchto jmenovat, velký potenciál má dorostenec Lukáš Maňák. Velký krok ve svém růstu udělal v A-týmu i Lukáš Prokop. V jarních zápasech v MSFL ukázal, že roste ve velmi kvalitního gólmana. Pokud na sobě nepřestane pracovat, může se stát velkou oporou.

Co vám ty roky ve fotbalovém dění daly a co vzaly?
Ty roky práce v obou klubech mi daly hodně zkušeností a potkal jsem také mnoho zajímavých hráčů a funkcionářů. Co mě mrzí, vzaly mi spoustu času, který bych měl věnovat své rodině.

Kam budou směřovat vaše další kroky? Zůstanete u fotbalu?
Určitě zůstanu u fotbalu. Rád bych své trenérské zkušenosti z klubů, kterými jsem prošel, zúročil při práci v některém novém působišti.