„Brno máme vlastně kousek, je to chvilička cesty, takže měl jsem na stadionu rodinu a návrat na Moravu je pro mě vždycky příjemný," pravil po zápase pětadvacetiletý záložník, jenž do Sparty přešel v roce 2014.

Na vyprodaný líšeňský stadion dorazilo i sedmdesát příznivců Sparty, do její kabiny pak zamířilo padesát lístků. Šest z nich si zamluvil právě Sáček. „Měl jsem tady rodiče, bráchu i dědu," jmenoval s úsměvem.

Jeho nejbližší tak byli svědky sparťanského vítězství 3:0 a hladkého postupu do osmifinále domácího poháru. „Věděli jsme, že zápas je vyprodaný, proto jsme tušili, že nás nečeká nic jednoduchého. Líšeň jsem sledoval i minulou sezonu, byla dlouho na postup, ale upřímně jsem si myslel, že to pro nás bude těžší, než se nakonec ukázalo," poznamenal Sáček.

Ten na rozdíl od trenéra pražského celku Pavla Vrby nebyl v líšeňském fotbalovém areálu poprvé. „Hrával jsem tady vedle na umělce, když jsem byl ještě menší, asi dvanáct mi tehdy bylo. Stadion si proto pamatuju dobře," líčil.

I když v minulosti prošel mládežnickými kategoriemi jihomoravských celků, na hřišti znal pouze jednoho hráče líšeňské sestavy. „Hrával jsem v Brně za Bohunice a z mládí si pamatuju záložníka Kučeru (Jakub Kučera - pozn. red.)," dodal.