Kde všude jste fotbal hrával? Nebo jste hrušecký odchovanec?

Ano, jsem stoprocentní hrušecký odchovanec. Nikdy jsem jinde nehrával, kromě jednoho roku v dorostu, kdy nás přesunuli po krachu klubu pod Moravskou Novou Ves. Tam jsem byl, dokud se v Hruškách nezaložil nový fotbalový oddíl.

Letos vám to střílí, ale v útoku se vám dařilo už vloni. Kolik jste dal branek?

Je pravda, že se mi loni dařilo. Hlavně druhou polovinu, kterou jsem bez tří zápasů odehrál celou. To se mi podařilo nastřílet devatenáct branek. V konečném součtu to dělalo, jestli si dobře pamatuji, šestadvacet branek za nějakých dvacet zápasů.

Jak už jsem zmínil, vaše střelecká forma pokračuje. Čím to je? Pomohl k tomu i zkušený kolega z útoku Michal Blinkal?

Letos jsem se snažil hlavně navázat na druhou polovinu loňské sezony. Říká se, že útočníka tvoří tým. My máme mladý tým plný šikovných kluků, kteří nás útočníky dostávají do takových šancí, které už je povinnost proměnit. Michal Blinkal je každopádně posila, na kterou jsme celý rok čekali. S takovým zkušeným a osobitým hráčem je radost běhat po hřišti. Určitě se od něj máme co učit. Jeho přínos je v tom, že je to hráč, který to vezme na sebe, když je potřeba. Už to letos několikrát ukázal.

Ale zpátky k vám. Byl jste vždycky tak úspěšný střelec?

Odjakživa jsem hrával v útoku a většinu času jsem měl slušnou produktivitu. Nikdy se to ale nedalo srovnávat s tím, co zažívám nyní v A-týmu Hrušek.

Jak se dá skloubit vaše práce s fotbalem?

Školu jsem s fotbalem bohužel neskloubil, byl jsem na internátě, a tím pádem jsem čtyři roky trénoval jen v pátek a o víkendu si zahrál zápas. Teď, když pracuji, nemám sebemenší problém. Stíhám obojí na sto procent.

Co vám fotbal ve IV. třídě dneska dává? Hrajete za „pivo a párek"?

Dává nám hlavně radost z toho, že po několika letech opět můžeme hrát v Hruškách před domácími fanoušky, kteří si fotbalovou podívanou zaslouží. A kde jinde začít hrát s novým týmem než ve čtvrté třídě? Samozřejmě pivo a párek patří k fotbalu v jakékoli soutěži.

Co považujete za své největší fotbalové úspěchy?

Asi to, že jsem byl zařazený už v patnácti letech do kádru A-týmu a mohl jsem si tehdy zahrát krajský přebor. A druhý úspěch je, že můžu aktivně hrát i přes problémy se zády, kdy mi řekli doktoři, že mi fotbal dále nedoporučují. No a stále to jde.

Jak byste charakterizoval současný hrušecký tým? Má postupové ambice?

Jak už jsem říkal, máme mladý šikovný tým, fyzicky dobře připravený. Je doplněný staršími zkušenými hráči, kteří tomu přidají rozum a klid. Za poslední rok jsme šli obrovsky nahoru, hlavně díky našemu trenéru Pavlu Sopkovi, který nás léta zná a ví, co v nás je. Samozřejmě nám díky tomu nic nedaruje. Postupové ambice určitě máme, měli jsme je už loni, bohužel to ale těsně nevyšlo a na náš úkor šla nahoru Ladná. Tehdy jsme byli v soutěži první rok, ztratili jsme body hned na začátku, než jsme se dali úplně dohromady. Pak už jsme tu ztrátu nikdy úplně nedohnali. Letos už máme jediný cíl, a tím je postup.

Nelákala vás někdy možnost zahrát si fotbal ve vyšší soutěži? Neměl jste nabídky odjinud?

Jako každého fotbalistu mě určitě tato možnost lákala, nějaké nabídky dokonce přicházely, jenže v té době jsem porovnával dorostenecké ligové soutěže a možnost hrát krajský přebor za muže ve vesnici, z které pocházím. Takže volba byla jasná. Zůstal jsem doma a nelituju.

Loni jste vyhráli soutěž Kopeme za fotbal na Břeclavsku, pokud se nemýlím. Jaké byly oslavy a výhry?

Oslavy byly velice bujaré, ostatně jako po každé výhře v soutěži nebo v zápase. Díky tomu, že jsme mimo kabinu stejně sehraní jako na hřišti, možná i více, jsme s oslavami problém neměli. Naše výhra obsahovala dvě odměny. První byly dvě bečky od Gambrinusu a jako druhou odměnu jsme dostali na výběr přátelské utkání se Sigmou Olomouc nebo s 1.FC Slovácko. Trenér nám vybral Slovácko. Exhibiční zápas s nimi by se měl konat 20. nebo 21. října, kdy je reprezentační přestávka, na našem hřišti.