Tu přitom hrál jen minulou zimu. „Tam mě viděl trenér Gioiy Brno, která hraje nejvyšší soutěž. Právě on byl zodpovědný za nominaci z našeho regionu. Dostal jsme pozvánku na kemp, a jel jsem to zkusit," povídá devatenáctiletý fotbalista.
Na testech uspěl a trenéři národního týmu jej vybrali na turnaj. „Je docela sranda, že jsem hrál sálovku jen jako součást přípravy a pak jel na šampionát," přiznává s úsměvem subtilní hráč, který za Podivín hraje I. B třídu.
Protože má se sálovkou minimální zkušenosti, mnoho prostoru na turnaji nedostal. „Hrál jsem asi tři minuty, nestojí to ani za řeč," mávl Dvořák rukou.
Díky naběhnutí do duelu s Kazachstánem si ale medaili zasloužil. Nakonec stříbrnou, protože ve finále nestačili mladí Češi na Belgičany. „Ti byli luxusní. I moji spoluhráči, kteří sálovku hrávají. Já mezi nimi byl amatér. To oni byli druzí," smál se talentovaný záložník, který už ovšem obdržel nabídky, aby sálovou kopanou hrával v Brně.
„Zatím si to rozmýšlím. Nevím, jak bych ji stíhal se školou a velkým fotbalem," podotkl mladík, který i ve velkém fotbale dostal několik nabídek z vyšší soutěže. Zatím ale zůstane věrný Podivínu.
Stal se zřejmě prvním reprezentantem v historii oddílu. A rovnou medailistou. „Pocit to je opravdu skvělý," doplnil Dvořák, který si pochvaloval i dějiště turnaje.
V letovisku Lloret de Mar panovaly teploty kolem dvaceti stupňů. „Venku jsme chodili jen v reprezentačních teplákovkách, to bylo hodně příjemné," vzpomínal na příjemný začátek prosince u středozemního moře.
Lloret de Mar leží na půli cesty mezi Barcelonou a francouzskými hranicemi. Je tak v samém srdci hrdého Katalánska. „Všude vlály jejich červenožluté vlajky. Když jsme přijeli, dokonce jsme viděli i demonstrace," upozornil Dvořák na fakt, že obyvatelé nejbohatšího španělského regionu touží po nezávislosti a dávají to hlasitě najevo.
Možná kvůli politice tak nebyl šampionát příliš hojně navštěvovaný.
