Kritika zní ze všech stran. Třinácté místo a šestnáct bodů se asi nedá nazvat jinak, než neúspěchem. I když byl tým MSK velmi mladý. Tři body náskoku na sestupové pozice mluví za vše.

Nejen kritici, ale i my vidíme, že výsledky nebyly takové, jaké jsme si představovali. Celou tu situaci jsme si vyhodnotili a uznávám, že jsme čekali lepší výsledky i lepší pozici v tabulce. Je to za tři a půl roku, co jsem v Břeclavi, nejhorší umístění. V letní přípravě se hráči mnohem více snažili, měli jsme dobré výsledky a já jsem jim věřil, že tu ligu zvládnou. Už od začátku se ale ukazovalo, že to nebude tak snadné. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bychom mohli na úvod s Hulínem prohrát. Jenže oni posílili a využili našich chyb. Pak jsme po nepříliš povedeném výkonu vyhráli v Hlučíně, jenže přišla doma Opava a opět jsme vyrobili školácké chyby a spadli jsme tvrdě zpět na zem. I kvůli těžkému počátečnímu losu jsme byli od úvodu ligy ve spodních patrech tabulky. A tam jsme nikdy neměli být. To nás srazilo. Navíc jsem dostal o třetinu snížený rozpočet na hráče oproti loňsku. Někde to muselo jít vidět, nemůžeme si dovolit platit hotové hráče. Slibem nezarmoutíš, ale rozhodně se nechceme dostat do dluhů.

Co udělat proto, aby se na jaře špatné výsledky neopakovaly?

My jsme se s tím snažili udělat něco už na podzim, zkoušeli jsme různé herní varianty. Jenže od prvních kol jsme byli dole, na což ti kluci nebyli zvyklí. A vlastně ani já. Najednou na ně byl vyvíjený tlak, doma museli bodovat, očekávalo se od nich hodně. A oni pak kupili chyby, které soupeř tvrdě trestal, a kvůli kterým jsme přišli o mnoho bodů. Hlavně je potřeba zapracovat na závěrech zápasů, tam nám na podzim uteklo dost cenných bodů.

Tristní byla hlavně bilance domácích zápasů, kdy jsme z osmi pokusů vyhráli jen třikrát a navíc nikterak přesvědčivě. Navíc vše umocnil dojem z posledního zpackaného zápasu s Hulínem (0:3). Čím to?

Doma bychom téměř vždy měli bodovat. A to právě přicházel ten tlak na výsledek. Náš herní styl vycházel z toho, že jsme byli silní na míči, kombinovali, ale soupeři to stačilo poctivě odbránit a my jsme byli v koncích. Pak jsme udělali chybu a soupeř využil nějakou svou individualitu a potrestal nás. Tohle jsme my neuměli. Navíc jsme měli smůlu v tom, že jsme narazili v reprezentační pauze na béčko Olomouce , které přivezlo sedm ligových hráčů, stejně tak potom na Slovácku jsme hráli proti pololigovému celku. Ani Zlín neponechal nic náhodě a posílil svou rezervu. A byli to právě ti nadstavboví hráči, kteří rozhodovali utkání proti nám.

Jako sportovní manažer jste měl v kompetenci výběr hráčů. Uznáváte, že jste v létě sáhl v některých případech vedle?

Ano, uznávám. Ne všechno se nám povedlo. Nelituju ale žádného rozhodnutí. V létě se mi prostě ti hráči tak jevili, já jsem jim věřil a nasadil jsem za ně krk. Ty letní výsledky napovídali tomu, že to mužstvo bude fungovat a bude perspektivní.

Nemrzí vás zpětně, že jste si v týmu místo nevýrazného nigeriského záložníka Igweho nenechal v týmu jeho krajana, útočníka Ucheho? Hrotový hráči vám na podzim chyběli. Uche se potom v Tvrdonicích rozstřílel a byl s patnácti brankami nejlepším střelcem I.B třídy.

Je to pro mne jistě ponaučení do budoucna, ale nemrzí mě to. V létě, když jsem se rozhodoval, byl Uche prostě horší než naše útočná dvojice Sasín-Pospiš. Lepší, než aby takový hráč u nás seděl, je lepší jej někam pustit hrát. V Tvrdonicích sice vynikal, protože jej nikdo neznal, ale jak si na něj soupeři začali dávat pozor, už mu to tolik nešlo. Navíc mezi třetí ligou a první B třídou je velký rozdíl.

V A-týmu jste měl čtyři cizince. Slováka Žáčka, Brazilce Carvalha, Nigerijce Igweho a Srba Markoviče. Ale ani jeden z nich se neprobojoval nastálo do základní sestavy třetiligového áčka. Půjdete cestou cizinců i na jaře?

U každého z nich je situace jiná. Markovič je mladý Srb, který je našim hráčem, nic nás nestojí. Máme dva měsíce na to rozhodnout, jestli ho ještě zkusíme nebo ho pustíme hrát někam do nižší soutěže. Do základní sestavy se u nás neprobojoval, v útoku se neprosadil a na svém postu defenzivního štítu neměl v konkurenci Simandla, Cupáka nebo Krále moc možností se prosadit. Zase je ale vysoký. U Slováka Žáčka to byla otázka rodičů, kteří jej viděli v základní sestavě a nebo nejlépe ještě ve vyšší soutěži. Nebyli trpěliví a nechtěli jít cestou postupného zlepšování, a tak se rozhodli předčasně ukončit angažmá v Břeclavi. Nigerijec Igwe hrál celkem pravidelně, ale vyloženě dobrých zápasů bylo z jeho strany jen pár. S ním už v zimě nepočítáme. A nakonec devatenáctiletý Lucas Carvalho, to je jedno z mála pozitiv na letošním podzimu. I když nenastupoval pravidelně v základní sestavě, odehrál dobré zápasy a všimli si ho skauti. Už můžu prozradit, že odjel na týdenní zkoušku do druholigového Frýdku-Místku.

Když se vrátím k hodně komentovaným odchodům hráčů během sezony. Tým postupně v tichosti opustilo kvarteto hráčů. Žáčka už jste zmínil, tak ve zkratce vysvětlete případy Kleiber, Dobšíček a Pospiš. Postupně se vám tím totiž hodně zúžil kádr áčka.

V závěru podzimu jsme na to zúžení lavičky trošku doplatili, když jsme střídáním nemohli doplnil tu kvalitu na trávníku. Ale už bylo po přestupním termínu a nešlo s tím nic dělat. Radim Kleiber nedokázal v létě potvrdit, že patří do základního kádru, začal na lavičce a v zápasech, kdy dostal šanci od začátku, nám nedokázal, že si zaslouží být v základní jedenáctce. Místo, aby o místo ještě zabojoval, vzdal to. Kuba Dobšíček se rozhodl, že se fotbalem chce bavit, což na této úrovni moc dobře nejde. Navíc když nebyly výsledky, byl tlak na zisk bodů a nálada nebyla kdovíjak dobrá. A ani hodnocení výkonů samozřejmě nebylo moc pozitivní. V té době se to v něm asi definitivně zlomilo.Ale rozešli jsme se v dobrém. Tomáše Pospiše chtělo vedení klubu poslat na hostování už na jaře, ale já jsem mu dal ještě šanci a podržel si ho tu. Jako útočník se sice do šancí dostával, ale za tři roky dal opravdu jen pár branek, a to je na útočníka málo. Pospišovi, ač je inteligentní kluk, pozice střídajícího hráče nevyhovovala. U posledních dvou mě jejich rozhodnutí skončit mrzí o to víc, že jsou to naši odchovanci.

Áčku se sice vyhnula zranění opor, zato jste se několikrát musel vypořádat s karetními tresty. Co říct k otázce disciplíny?

Když vezmu tu absenci zranění, přičítám to i tomu, že na konci tréninku už delší dobu zařazujeme speciální cviky na zpevnění celého těla. Ona i ta prevence a regenerace je důležitá. A co se týče disciplíny, byl tam jednou vyloučený Šilinger, těsně po zákroku, kdy měla být i podle videozáznamu pískána penalta. Všichni přestali hrát a on to hasil jen za pomoci faulu. Určitě tam byla frustrace, ale zasloužená. Dvakrát byl vyloučený stoper Král, ale vždy po dvou žlutých kartách, žádné zákeřnosti tam nebyly. Navíc kdyby ty zápasy pískali zkušenější rozhodčí, vyloučením by to třeba ani neskončilo. Ale u obránce se to dá odpustit, ten musí jít do rizika. Něco jiného je Cupák, to je horká hlava. Tomu disciplinárka napařila za podražení rozhodčího trest v plné výši, když přihlédla k tomu, že má mnoho záznamů z minulosti, jak z fotbalu, tak z futsalu. Jeho trest čítá deset zápasů. Tři už si odseděl na podzim. Teď musíme zvážit, zda se nám vyplatí jej angažovat na půl jara.

Když vám chyběli vykartovaní hráči v áčku, šli pomoci béčku do I.A třídy. Tomu se letos také nedaří.

Původně jsme uvažovali, že naši juniorku kvůli nedostatku hráčů odhlásíme, ale rozhodli jsme se tento chudší rok překlenout a lepit to, jak se dá. Takže tam hrají hráči z širšího kádr áčka, kteří udělali většinu bodů, které juniorka uhrála. Bez nich na ty zkušená mužstva z první A třídy nemáme. Pak tam hrají hlavně naši dorostenci do devatenácti let a někdy ještě mladší, kteří mezi muži teprve získávají zkušenosti. Na jaře holt budeme zase bojovat, ale to už bychom měli mít i širší lavičku v áčku, abychom mohli juniorce častěji pomáhat. A příští rok by nám z dorostu mělo vyjít osm hráčů, a ta situace by měla být veselejší.

Jak moc velkou hráčskou obměnou plánujete, že projde kádr áčka v zimní přestávce?

Já si myslím, že není nutné nad tím kádrem po půl roce lámat hůl. Rozhodli jsme se jít cestou mladých. Mám od nezávislých pozorovatelů ohlasy, že se jim naše mužstvo líbí, že má perspektivu. Vždyť máme věkový průměr okolo jednadvacet let. Jen se mladí hráči musí více vyhrát a poctivě s nimi pracovat na tréninku. Tipuju, že 75–80 procent týmu zůstane pohromadě. Ale na to vše je ještě brzo, do konce listopadu ještě trénujeme

Co vás čeká v zimě? Kde se tým znovu sejde k tréninkům?

První trénink je naplánovaný na 13. ledna. Už nyní máme naplánovaný kompletní program zimních přípravných zápasů. Půjdeme opět cestou zápasů s osvědčenými soupeři, jako jsou juniorka Zbrojovky, Slovácka nebo Slovanu Bratislava. Pak nás také čeká Frýdek-Místek nebo druholigový Zlín. A v generálce bychom měli vyzvat prvoligové Znojmo. Zápasů bude hodně, už nyní se mi hlásí fotbalisté, kteří to u nás chtějí zkusit. Chci mít čisté svědomí, že jsem dal každému z nich prostor se ukázat.