Jednotka dobrovolných hasičů v Horních Bojanovicích má své počátky už v roce 1907. Od té doby se sice hodně změnilo, ale náplň jejich práce je samozřejmě stejná. „Spolupracujeme s profesionálními hasiči a pomáháme jim při zásazích a při likvidaci různých havárií. Naše jednotka má patnáct aktivních členů. Nejstaršímu je dokonce pětašedesát let a stále pomáhá,“ představil jednotku takzvaných dobráků z Horních Bojanovic jejich velitel Zbyněk Prokeš.

Letos jim na zbrojnici zahoukala siréna pětkrát. Hasiči jsou perfektně vycvičení, takže výjezdy zvládají rychle a bez problémů. „Nejrychleji jsme vyjeli za dvě minuty. Na místě nehody jsme byli o deset minut dřív než profesionálové,“ pochlubil se Prokeš. Ten byl zvolen velitelem hornobojanovských dobrovolníků na shromáždění zástupců sborů dobrovolných hasičů z celého břeclavského okresu.

Dobrý sbor by podle Prokeše nemohl fungovat bez dobré party. „Člověk musí být pro hasičství zapálený a hlavně ho práce musí bavit. Bez toho to prostě nejde. Kdo to nesplňuje, nikdy nebude dobrým hasičem,“ vysvětlil. Dodal, že členové hornobojanovického sboru jsou v podstatě hasičstvím vychovaní. „Dědí se u nás od dědečků přes tatínky, prostě z generace na generaci. Nikomu nechybí zápal, což je jedině dobře,“ usmíval se velitel dobrovolníků.

Nároky na členy sboru jsou podle něj stále vyšší. Čelí nejen fyzické, ale i psychické námaze. „Je dobře, že se účastníme pravidelně školení a námětových cvičení,“ poukázal na to, že cvičení nejsou jen pro zábavu. „Vždycky, když jsme jeli někam na cvičení, měli jsme takovou naši tradici. Vzali jsme si sklenici škvarků a před zásahem jsme si každý jeden snědli,“ prozradil Prokeš, co hasiče motivuje.

Při práci jsou šikovní a pohotoví. Občas je potká i veselejší příhoda. „V době, kdy jsme neměli ještě vysílačky nám přišli esemesky, že máme vyjet k požáru v Zaječí. V rychlosti jsme vyrazili, ale když jsme dorazili na místo, nebylo už co hasit. Bylo tam už jen pár hasičů, kteří hlídali spáleniště. Zarazilo nás to, a pak jsme zjistili, že nám zpráva došla až po dvaceti hodinách od nahlášení požáru,“ popsal veselý příběh Prokeš.