„Naše jednotka vyjíždí ročně zhruba k dvaceti případům, a jelikož v Lanžhotě je hasičina dost populární, tak spousta našich členů pracuje také u profesionálních hasičských sborů jak ve velitelských funkcích, tak třeba i strojnicích či technických,“ prozrazuje velitel lanžhotských hasičů Dušan Hodonský. S nadsázkou říká, že dobrovolníci z Lanžhota v klidu postaví plnohodnotnou směnu jako okresní hasičský sbor.

Lanžhotské hasiče v současné době proslavuje na poli okresu hlavně ženské družstvo, které několik let patří do čela závodních družstev v požárním sportu. „Pevně věříme, že se jim bude dařit i v následujících sezónách a že budou náš sbor zviditelňovat v nejlepších světle i nadále,“ přeje si Hodonský.

Horší je to v Lanžhotě co se týče nastupující hasičské generace. „Co se týče mládeže, musím přiznat, že tato u nás značnou řádku let vázne,“ lituje velitel jednotky. Požární sport totiž podle něj vyžaduje spoustu času a zodpovědnosti.

Hasičskému kolektivu se zatím přes veškerou snahu nepodařilo najít tým lidí, kteří by byli ochotni obětovat více svého volného času pro práci s mládeží. „Snad se nám to brzo povede, protože všichni potřebujeme své nástupce stejně tak, jako jsme my nahradili předešlé členy a pokračujeme v jejich šlépějích,“ podotýká velitel lanžhotských dobrovolníků.

Co se týče technického vybavení, nemají zatím lanžhotští hasiči problém. Velkou měrou se o to zasloužila šikovnost členů sboru, kteří svépomocí dali do provozuschopného stavu jak cisternu Liaz, tak i dopravní Avii.

Jak Hodonský přiznává, chuť do práce občas dobrovolníkům bere nepochopení ostatních lidí. „Když někdo řekne: Vám koupili nové auto, myslí tím nám hasičům a neuvědomí si, že je to pro všechny občany a my jsme jenom ti, kteří se o to starají, tak to opravdu bere chuť do práce,“ vysvětluje.

Výjezdů, které lanžhotští hasiči absolvují, je celá řada. Jejich poslední větší zásah se uskutečnil na sklonku letních prázdnin, kdy neznámý žhář zapálil místnímu chovateli stáje pro koně, seník a přilehlé přístřešky. „Koně se chovateli sice podařilo zachránit, ale vše ostatní lehlo popelem. Je smutné že se najdou lidé, kteří si neváží práce a úsilí jiných a dovedou tak znehodnotit snažení spousty lidí,“ zdůrazňuje Hodonský.

Úsměvných zásahů je oproti tomu poskrovnu. „Napadá mě jeden trochu starší, to mi bylo asi deset let. Při požáru v Lanžhotě bylo zřízeno čerpací stanoviště u rybníčku JZD a špatně zabrzděné auto se při plnění vodou dalo do pohybu a sjelo do vody. Od té doby se traduje, že jsme byli jedni z prvních, kteří zkoušeli plnit požární cisterny horním víkem. Ale neujalo se to,“ říká s úsměvem velitel lanžhotských hasičů.