„V naší zásahové jednotce je dvanáct členů. Jsme jen samí muži. Druhou skupinu požární ochrany tady máme především kvůli zámku. Je to historický objekt, takže pokud by tam začalo hořet, škody by mohly být opravdu velké,“ vysvětluje velitel jednotky lednických dobrovolných hasičů Jaroslav Spěvák.

Ten se hasičem stal už v roce 1972. To ale působil na Vysočině. Pak se přestěhoval do Nejdku, a když se zakládal nový sbor v Lednici, oslovili jej, protože měl bohaté zkušenosti.

Na mládež nemají Ledničtí zatím bohužel čas. „Je to hodně časově náročné se jim věnovat. A my musíme držet čtyřiadavecetihodinové služby, abychom mohli co nejdříve vyjet k zásahu,“ dodává velitel s tím, že většina členů sboru je z Lednice, a díky tomu po vyhlášení poplachu vyjíždějí do pěti minut.

Věk lednických hasičů se pohybuje kolem pětačtyřiceti let. Právě proto je jednou z možností, že by si časem své nástupce začali vychovávat.

„Letos jsme přijali nového člena. Dokonce je velitelem družstva, protože má odpovídající zkoušky. Zájem o to být hasičem tady určitě je,“ uvádí Spěvák.

Spolupráci s obcí si velmi pochvaluje. Spokojený je i s materiálním vybavením jednotky.

„Zásahové obleky musíme mít a jsou perfektní. Auto máme sice obnovované, ale vyhovuje nám. K dispozici pak máme ještě jedno. Hasičská stanice je v dobrém stavu, je asi dvanáct let stará,“ říká.

Přestože jsou ledničtí hasiči jen velmi malým sborem, najdou si čas i na zábavu pro děti. „Podílíme se na Dětském dnu, což je taková tradice. Přijedeme tam vlastně jakoby na vyhlášený poplach a ukazujeme zájemcům, jak oheň hasíme. Pak si i samy děti vezmou hadice a zkouší to. No a samozřejmě je i povozíme v autech, to se jim moc líbí,“ usmívá se.

Dobrovolníkům nezbývá čas ani na požární sport. K zásahům totiž třeba jen za minulý rok vyjížděli téměř třicetkrát.

„Jezdíme tam, kam nás pošlou. Pomáhali jsme i u dopravních nehod, ale spíš až s uklízením následků. Na vyprošťování osob musí být speciální technika a přece jen pohled na zraněné lidi každý nesnese,“ přiznává.

Oproti jiným sborům v regionu dostávají členové druhé skupiny jednotky požární ochrany i nějakou tu odměnu za práci. I tak je to ale pořád spíš dobrovolná práce.

„Člověk se asi musí hasičem narodit. Ale osobně si myslím, že by třeba svému sousedovi pomohlo devadesát procent lidí,“ věří Spěvák.