„Někdy kolem roku 1985 se tehdejší požární sbor rozpadl a asi sedmnáct let v Bořeticích dobrovolní hasiči nebyli,“ připomíná minulost Jiří Michna, který je náměstkem starosty dobrovolných hasičů v Bořeticích a zároveň velitelem družstva zásahové jednotky.

V roce 2002 se domluvila parta mladých lidí na tom, že by se hasiči do Bořetic měli vrátit. Jak ale přiznává Michna, z původních zakládajících členů zůstali ve sboru už jen čtyři.

„Někteří brzy poznali, že být hasičem neznamená jen se někde prohánět v parádní uniformě, ale že je za tím spousta oběti a volného času. Některé členy práce ve sboru přestala jednoduše bavit nebo si našli jiné koníčky,“ dodává velitel.

Zásahová jednotka funguje v Bořeticích už tři roky a má celkem dvanáct hasičských dobrovolníků. „ Naše jednotka působí v drtivé většině případů pouze v katastru obce. Můžu říci, že současné vybavení je pro náš účel dostatečné, ale úplně spokojeni nejsme,“ posteskl si s tím, že díky ministerstvu vnitra alespoň dostávají dobrovolní hasiči ochranné obleky a boty.

Také se podle něj zlepšila spolupráce se samotnou obcí. „Vedení Bořetic si začalo uvědomovat, že prostředky, které do jednotky investuje, se jim i občanům bohatě vrátí,“ tvrdí Michna.

Na co jsou Bořetičtí opravdu pyšní, je jejich vůz Škoda 120, který si předělali na hasičskou verzi s majáky. „Zařadili ho i do integrovaného záchranného systému. Je to skutečný klenot, který vzbuzuje obdiv všude, kam přijede,“ usmívá se.

Přestože podle velitelových slov nepatří jednotka ke špičce v požárním sportu, ale spíše k horšímu průměru, je schopná velmi dobře závody pořádat.

„Důkazem toho může být stále zvyšující se počet soutěžních družstev z blízkého i vzdáleného okolí, která rok co rok velmi ráda navštěvují naši zářijovou soutěž v požárním útoku. Taky náš hasičský ples patří v sezoně k těm nejnavštěvovanějším,“ chlubí se.

Několik zásahů si dobrovolníci užili letos v červenci, kdy hodně pršelo. Vyjížděli k zatopeným sklepům a garážím a vyprošťovali také auto, které sjelo do příkopu.