"Dej sem ty potápěčské brýle, Růžovice opice!" "Jsi oslepl, Modrouši chytrouši, nevidíš, ty   m o j e   b r ý l e   j s o u t o t i ž   r ů ž o v é," slabikovala důrazně Růžovinka na Modrouška. Oba malí mlcásci tak na sebe pokřikovali hodnou chvíli.

"Okamžitě toho nechte, nebo nepojedeme nikam," nevydržel to děda Šedivka, ale nemyslel to doopravdy, protože se těšil snad ještě víc než Růžovinka s Modrouškem.

Ve vláčku se Růžovinka i Modroušek posadili každý k jednomu okýnku a snažili se počítat stromečky, které jako by utíkaly spolu s vláčkem. Ještě ve vláčku vybalila babička řízečky, které připravila k svačině, a tak cesta ubíhala docela rychle.

Kočička
Mlcáskové. Kapitola 8: Kočička Mňoukanda a vajíčka

Když je pak malý autobus vysadil u přehrady, měli takovou radost, že si ani pořádně nevšimli, jak se na obloze začaly honit malé i velké černé mraky a mráčky. Než se usadili na pískovém břehu, roztáhli deku a převlékli se do plavek, začaly z nebe padat velké dešťové kapky.

"Honem, honem, poběžme se všichni schovat," volala babička na Růžovinku s Modrouškem, kteří se už už chystali do vody. Když už pak všichni seděli v hospůdce, tak ani děti ani děda nechtěli slyšet nic o tom, že se jede domů. "Ale v dešti do vody prostě nemůžete, je to nebezpečné a voda je pak moc studená," domlouvala jim všem babička Šedivinka.

Najednou se děda Šedivka začal usmívat, až se mu šedivá mlcásková anténka celá rozzářila. "Počkejte tady na mě," zavolal a už se rozeběhl někam pryč do deště. Za chvíli se vrátil a ode dveří mával čtyřmi malými lístečky. "Tak se seberte a jdeme." "Ale, dědo, my tady chceme počkat až......" "Nic nepovídejte a honem pojďte."

Kniha pohádek Mlcáskové
Mlcáskové. Kapitola 1: Kouzelné mlcamlíčko

Za chviličku už stáli s otevřenými pusami před krásnou velkou lodí, které, jak je poučil děda, se říká parník. I babička Šedivinka dala dědovi velikou pusu za výborný nápad. No a pak si všichni jen užívali nádherné plavby po řece Mlcalce, nad kterou se tyčil krásný hrad Ráhnov. Tam se byli taky podívat, Modrouškovi i Růžovince se nejvíce líbila vycpaná zvířata, která vypadala jako živá a jejich korálkové oči se dívaly jako doopravdy.

Zpátky jeli zase parníkem, a protože sluníčko statečně rozehnalo všechny mráčky, tak nakonec i na koupání došlo. Domů se vrátili pozdě večer a ještě v postýlkách si Růžovinka i Modroušek tiše povídali. Každý s malým plyšovým mlcáskem v pruhovaném tričku, jaké nosí všichni námořníci i ti, kteří se plaví na parníku po řece Mlcalce.

Pohádkový příběh Mlcáskové nám do našeho speciálu Pište pohádky zaslala paní Žofie Zejdová. Hlavní hrdinové příběhů jsou Modroušek a Růžovinka Mlcáskové.

Mlcáskové jsou vlastně barevné tkaničky z bot, které si žijí ve svém mlcáskovém světě. „Kdysi jsme tento pohádkový svět vymysleli s mou dcerou a teď do něj chci pozvat nejen svého vnoučka Toníčka, ale i všechny ostatní děti,“ vysvětluje Žofie Zejdová.

V příštím díle se dozvíte, jak Modroušek s Růžovinkou chtěli zachránit sovu z komína. O mlsáccích si s dětmi na našem webu můžete číst zase zítra!

Autor: Žofie Zejdová