Málokdo by na jaře řekl, že se bude hrát v Břeclavi seniorský hokej. Druhá liga byla jednu dobu téměř utopií. A přece. Znovuzrozený klub vstoupil do sezony s mnoha změnami.

Tou první bylo přeřazení do druholigové skupiny Střed. Druhou byla změna vedení klubu, kdy tým převzal pod svá křídla brněnský podnikatel Patrik Vašíček. A tou třetí bylo ještě radikálnější omlazení kádru. Ten byl nejmladší v celé druhé lize, Břeclav hrála s věkovým průměrem hráčů kolem dvaadvaceti let.

A přece se to nakonec povedlo. Tým odehrál čtvrtou druholigovou sezonu v novodobé historii a je klidně možné říct, že z nich byla dosud nejúspěšnější. Lvi se tak po dvou letech se znovu podívají do play-off. Přinášíme faktory, díky kterým se tak stalo.

ÚTOK

Už tři roky po sobě měla Břeclav problémy s malým počtem vstřelených branek. Letos to bylo obdobné a Lvi opět patřili v počtu vstřelených branek k týmům z dolní poloviny tabulky. Přesto však nastříleli v základní části o třicet branek více. Týmové bodování s přehledem vyhrál kapitán Miroslav Barus (12+26) před Peterem Benešem (14+14) a Tomášem Popolanským (14+9).

„Problémy s nízkým počtem vstřelených branek tu byli každý rok. Nemohli jsme před sezonou čekat, že budeme soupeře porážet rozdílem třídy. Přesto se nám to párkrát povedlo, na to, jak nezkušený máme tým. Hlavně doma jsme téměř vždy dali alespoň čtyři branky. Když k tomu přičteme výborného brankáře, tak se s tím dá vyhrát. Ale mohli jsme dát branek i mnohem více. To zase souvisí s přesilovkami a kombinační hrou,“ naznačil Konečný, kde má jeho tým největší rezervy.

OBRANA

Většina klubů s ní má problém a Břeclav letos není výjimkou. Defenziva několikrát udělala vrásky na čele trenérovi i fanouškům.

Zbytečným vyloučením, nedůrazem před brankou nebo nepovedeným vyhozením kotouče. Mnohdy nechávala soupeři více místa, než by bylo potřeba. Ten pak dotáhl nebo alespoň zdramatizoval vyhraný zápas. Nebýt brankáře Chvátala, byl by počet inkasovaných branek vyšší.

„To je náš největší problém. S mladýma klukama neustále pracujeme, ale za rok z nich bezchybného hokejistu neuděláte. Kvalitních nebo perspektivních beků je na trhu strašně málo. Navíc takových, kteří by tu byli ochotní hrát téměř zadarmo. Moc nám pomohl příchod Dlapy, který se stal oporou, i když předtím hrál jen juniorský hokej. Přesto na svou obrovskou postavu doplácí častějším vyloučením. Na druhou stranu máme v týmu i příliš „hodné“ obránce, kteří svého fyzického potenciálu nedovedou naplno využít,“ směje se trenér, který letos oslaví své osmačtyřicáté narozeniny.

BRANKÁŘI

Letos byl jasnou jedničkou Jaroslav Chvátal, který je v Břeclavi čtvrtým rokem. Odchytal valnou většinu zápasů a předčasně střídal jen třikrát. Kromě jednoho čistého konta si držel průměr branek na zápas na číslici tři a úspěšnost zásahů měl kolem 92 %. V době, kdy měl hluché období, ho při zranění Filipa Hübnera v pravou chvíli zastoupil Filip Barus.

„Neznám brankáře, kromě Kováře z Budějovic, který by odchytal ve skvělé formě celou základní část. Je normální, že i na Jardu někdy musela padnout deka. Přesto k jeho výkonu nemůžu mít výhrad, často protivníkům motal hlavy a snad je potrápí i v play-off,“ doufá břeclavský trenér, který byl letos na lavičce Lvů osamocený. Spokojený musí být i Chvátal. Je plně vytížený a má důvěru trenéra.

PŘESILOVKY

Největší herní slabina břeclavského týmu. Místo, aby početní výhody zápasy rozhodovaly, pro Lvy jako by ani nebyly výhodou.

„V týmu nám chybí kreativní a technicky zdatní hráči, kteří by vymysleli finální přihrávku nebo si troufli obejít soupeře jeden na jednoho. Tedy kromě Míry Baruse. Hrajeme přesilovky zatím moc naivně a předvídatelně, přestože je na tréninku pravidelně trénujeme. Buď se motáme kolem mantinelů nebo nám soupeř okamžitě sebere puk a vyhodí ho. A co je nejhorší, dostáváme v nich i góly. Hráč od modré i v přesilovce pět na tři nastřelí nohy prvního bránícího hráče a ten nám ujíždí do nájezdu,“ popsal Konečný scénář, který mohli fanoušci v sezoně několikrát vidět. Tady se nezkušenost mančaftu projevila asi nejviditelněji.

OSLABENÍ

Na druhé straně oslabení jsou slušnou devizou břeclavských hokejistů. Aktivní přístup k hráči s pukem nesl po celý rok své výsledky a soupeř se nemohl dostat do déletrvajícího tlaku. „Nehrajeme pasivní box, kdy jen čekáme, co soupeř vymyslí. Statistiky nějak nesleduju, ale myslím si, že oslabení hrajeme o mnoho lépe venku, než doma,“ zapřemýšlel nahlas břeclavský trenér.

SPOLUPRÁCE S KOMETOU

Tři roky se o spolupráci s ní mluvilo, ale příliš konkrétních výsledků vidět nebylo. Letos začala kooperace s brněnskou Kometou fungovat. Z extraligové juniorky do Břeclavi přišel Tomáš Popolanský, Ondřej Dlapa, Filip Barus . V průběhu sezony se k nim připojil ještě Vlastimil Bilčík a Jiří Zemánek. Všichni zapadli do koncepce trenérů.

„Musím říct, že spolupráce s Kometou tu v rámci dobrých vztahů letos funguje a snad s ní můžeme počítat i do budoucna. Vše je ale v jednání. Jednání s Pavlem Pazourkem (trenér juniorky Brna) a Pavlem Zubíčkem (sportovní manažer Komety – pozn. red.) jsou rychlá a korektní. Hráči odjinud ale musí být pro tým posilou, musí být minimálně stejně dobří nebo lepší než domácí hráči. Jinak nemá význam je brát,“ upozorňuje Konečný, že příchod hráčů z Brna za každou cenu není pro Břeclav tou správnou cestou.

ŠIROKÉ KLUZIŠTĚ

Břeclav se s tím potýká už nějaký ten pátek. Je to dvousečná zbraň. Doma ze širokého kluziště Břeclav těží, soupeři na něj nejsou zvyklí. Ledové plochy soupeřů jsou totiž v drtivé většině užší a mnohdy i kratší. Hráči to v Břeclavi mají najednou všude daleko a vzniká více místa pro kolmé přihrávky do brejků i pro kombinaci. Na druhou stranu jsou na toto téměř 30 metrů široké kluziště navyklí i hráči Břeclavi a jakýkoliv výjezd k ven je pro ně velkou změnou.

„Kluci venku nemají tolik času na manévrování s pukem jako doma, soupeři nás častěji narážejí na mantinel, jsme neustále obsazení. Bruslíme se soupeřem na zádech,“ vysvětluje kouč Lvů. Ti zase naopak nemusí venku tolik bruslit a i od modré čáry k brance to je blíž.

NOVÍ SOUPEŘI

Nymburk, Chotěboř nebo Trutnov? Břeclavský fanoušek donedávna možná ani netušil, že se tam hraje druhá liga. Teď ale musel zalistovat v mapě. Proti přeřazení do skupiny Střed byla zpočátku většina hokejové veřejnosti v Břeclavi. To se v průběhu sezony změnilo.

Do Břeclavi už sice nejezdily hokejové bašty jako Prostějov, Vsetín nebo Havířov, ale derby s Hodonínem a Technikou Brno zůstala. I to napomohlo k tomu, že je prakticky jedno, s jakými soupeři se hrálo.

Zatím ještě není jasné, kam svazové „škatule, hejbejte se“ přesunou Břeclav příští rok. Kdyby ale zůstala ve skupině Střed, asi by se nebránila. Přece jen, ve srovnání s moravskou skupinou je asi lehčí.

NÁVŠTĚVNOST

Velké minus břeclavského klubu. Břeclav není hokejové město, ale s nízkým počtem diváků se potýkají prakticky všechny sporty ve městě. Přesto se dá říct, že hokej je nejnavštěvovanějším břeclavským sportem, i když na zimní stadion chodilo letos v průměru jen kolem 330 lidí.

„I když jsme vyšli doma bodově naprázdno jen dvakrát z posledních patnácti utkání, na počtu diváků se to nijak neprojevilo. Máme nejnižší vstupné ve druhé lize, hraje tu vtšina břeclavských odchovanců. Nevím, co více by lidé chtěli,“ kroutí hlavou kouč Břeclavi. I tak ale nezapoměnl věrným fanouškům poděkovat a věří, že na play-off ještě nbějaká ta stovka přihlížejících přibude.

PARTA V KABINĚ

Tým je od začátku složený převážně z břeclavských hráčů, kteří se již nějaký ten rok znají. Poté jsou v týmu hráči z Brna, kteří už v Břeclavi působili v minulých letech.

A nakonec přišly i úplně nové tváře, které ale charakterově do kabiny výborně zapadly. Ať už to je Václav Truhlář, Ondřej Dlapa nebo Peter Beneš.

„Od začátku kladu důraz na to, aby nám ten člověk, který přichází odjinud, pomohl herně a sedl si s klukama i lidsky. Podle toho si je i vybíráme,“ objasňuje Konečný.

A současnost mu dává za pravdu. Pohoda v kabině a dobrá parta je v hokeji skutečně víc než přeplacené individuality honící se za kanadskými body.

FINANCE

Minimální nutné náklady uhradil klub s přispěním všech sponzorů. Půlmilionem na bezplatný pronájem ledové plochy pak přispělo i město Břeclav. Rozpočet byl i na druhou ligu velmi omezený, ale hokejisté si nemohli na nic stěžovat. V týmu mělo totiž smlouvu jen několik hráčů, zbylí hráli jen za prémie, které po každém zápase rozdělují trenéři. Odpadlo i drahé proplácení cestovních nákladů.

Lvi monimálně ukázali v odměňování hráčů směr, který se chtě nechtě budou muset druholigové týmy jednou ubírat.