Jak jste vlastně trávil léto? Trénoval jste individuálně?
Léto jsem trávil pracovně a pak samozřejmě trénoval. Už druhým rokem mám individuální přípravu a musím říct, že jsem s tím nadmíru spokojený, protože si dělám věci, které cítím, že jsou pro mě nejlepší. Letos jsem trénoval s mým kamarádem Martinem Kutkem, za což mu chci velice poděkovat.

Jak moc jste stíhal sledovat kotrmelce, které se děly v Břeclavi po konci této sezony?
Sledoval jsem to celkem pravidelně, protože mě zajímá, co se v „mém“ klubu děje. Podle mě by měli příslušní lidé myslet na hokej jako takový, který je v Břeclavi na slušné úrovni a může jen vzkvétat. Jenže oni se jen zaobírají politikou a penězi. Prostě měli by myslet jak na mládež, tak i na muže. Přeci jen, který mladý kluk vzhlíží ve svém klubu k hokejistům, kteří hrají krajský přebor? Žádný. Proto by v Břeclavi měli usilovat o kvalitní mládež i mužský hokej.

Nyní jste začali konečně trénovat a týden jste prakticky neslezli z ledu. Jak moc to bylo náročné a kde všude jste trénovali?
Musím přiznat, že jsem do poslední chvíle nevěřil, že příprava bude opravdu dvoufázová. Ale je to jenom dobře. Tréninky na ledě i na suchu mají trenéři Konečný s Barusem velice dobře připravené a promyšlené. A jsou také velice náročné. Dokonce se mnou konzultují i tréninky zaměřené jen pro mě jako brankáře, což je výborné. Trénujeme na ledě, v posilovně a venku.

Tréninky reprezentací vám v jednom týdnu odsunuly tréninkové jednotky až na sedmou hodinu ranní. Jak jste zvládal takové budíčky?
Vstávám ve 4:45, což je docela brzo. Navíc jsem naposled takhle vstával v 9. třídě, což už je hodně dávno. Je to trošku něco jiného než tréninky večer, ale dá se to zvládnout. I když bych potřeboval tak měsíc na aklimatizaci, protože po těch ranních trénincích jsem celý den rozlámaný.

Byl jste se podívat i na zápasech Memoriálu Ivana Hlinky, který se konal v Břeclavi?
Byl jsem se podívat na zápas našich se Švédy. Jinak jsem viděl jen první třetinu utkání s Kanadou, kde se mi velice líbil Volek a brankář Langhamer. Celkově jsem věřil Švédům, že vyhrají.

Je před vámi druholigová sezona plná neznámých týmů ze skupiny Střed. Máte nějaké informace o soupeřích?
Co jsem se tak díval, tak v Chotěboři hrají bývalí hráči Břeclavi jako Prachař, Pelán a Procházka. Jinak Techniku a Hodonín známe. Takže spíš se nechám překvapit, kdo na nás vlétne. Jediné, co jsem slyšel je, že ve skupině Střed je celkem mizerná divácká návštěva, tak snad fanoušci Břeclavi napraví této skupině reputaci.

Jak snášíte dlouhé dojíždění k zápasům? Teď vás čekají trojhodinové túry autobusem.
Mě to nikdy moc nevadilo. Mnohem lépe cesta ubíhá, když jede na DVD nějaký film než když hledím na krajinu přes sklo. A když už není film, tak mě zabaví noviny, spánek nebo mp3 v uších. Moc se tam toho dělat nedá, takže se snažím spíše relaxovat a soustředit se na zápas.

V týmu jste momentálně čtvrtý nejstarší, určitě na vás budou trenéři spoléhat. Cítíte tu zodpovědnost?
Já už jsem si to taky tak nějak spočítal. Být ve třiadvaceti letech jedním z nejstarších v kabině, to je docela komické. Ale nedá se nic dělat, musím být mladým příkladem, občas zařvat a třeba jednou dostanu i to kapitánské céčko. (smích)