Šestnáctiletá Sadílková přestoupila z Brna do Karviné už na začátku sezony, o rok mladší Duroňová ji následovala po dvou zápasech v dresu Buldoček. „Sezona pro mě byla taková přelétavá. Na začátku sezony jsem ještě hrála za brněnské Buldočky, pak se ale z ničeho nic ozvala Karviná, že o mě mají zájem. V Brně jsem nedostávala tolik prostoru, tak jsem to chtěla zkusit jinde,“ potvrdila Duroňová, že sázka na severomoravské město byla rozhodně krokem kupředu.

„Jsem ráda, že jsem do toho šla. Zkušenosti jsou potřeba a Karviná je ideální místo, kde je získat. Je tu pro holky skvělé zázemí, je to prakticky druhý nejsilnější klub v republice,“ poukazuje břeclavská odchovankyně na kvalitní kádr složený kromě tří výjimek jen z hráček narozených v poslední dekádě 20. století.

Karviná svou moravskou skupinu bez jediného zaváhání vyhrála a v prolínací nadstavbové části vybojovala za pražským týmem druhé místo. Hokejistky Slávie v ročníku ani jednou neprohrály, proto byly i ve finále vyřazovacích bojů jasným favoritem.

První utkání v Karviné Slávie vyhrála jen 3:2, na domácím ledě už dominovala a po výhře 5:1 se mohla radovat z titulu. „Druhé místo je taky pěkné, mnozí od nás ani nečekali, že bychom se do toho finále mohly probojovat. Vždyť Slávie byla favorit a tohle už byl její jedenáctý titul. Ale to zklamání z prohry ve mě i ve spoluhráčkách chvíli přetrvá,“ krčí rameny Duroňová.

Pro ni i Sadílkovou už sezona mezi ženami skončila. „Teď už nás čekají jen nějaké dohrávky zápasů s klukama. Potom pojedu ještě na jeden turnaj, který už budu hrát v dresu Břeclavi. No a potom je tu během chvilky neoblíbená letní příprava,“ dodává hráčka, jež má stejně jako její o rok starší kolegyně Sadílková na svém kontě několik startů za ženskou reprezentaci do 18 let.