Jak jste se vůbec dostala do Břeclavi?
Když vsetínské holky po loňské sezoně skončily, tak mi Břeclav nabídla místo. Neváhala jsem a hned jsem přijala nabídku.
Jaké jsou vaše ambice v novém klubu?
Určitě ty nejvyšší! Hlavním cílem je postoupit z první ligy a vybojovat si místo v ženské extralize.
V Česku se stále nesmí normálně trénovat. Využíváte ledy v zahraničí?
Do zahraničí na ledy nejezdím, trénuji a připravuji se doma. Trenéři z klubu i z reprezentace nám posílají různá cvičení. Jsou to většinou cviky s vlastní vahou. K tomu se taky navíc ještě věnuji józe. Je to věc, která mi pomůže po fyzické stránce. Například rozsah pohybu je pro hokejisty velice důležitý. A také mi jóga pomáhá i psychicky, když potřebuji jít do zápasu s čistou hlavou.
Myslíte, že se dlouhá zápasová pauza projeví na vaší výkonnosti?
Myslím si, že na led si zvyknu za jeden trénink a když si budu udržovat fyzičku, tak by neměl být s mojí výkonností problém.
Co vy a reprezentace? Jsou v nejbližší době naplánované nějaké akce?
Měly bychom snad mít reprezentační sraz někdy v prosinci, ale zatím nic víc konkrétního nevíme.
Jak jste se v břeclavském klubu zabydlela?
V týmu mám pozici lídra a s holkama jsem si myslím hodně sedla. Pořád se něčemu v kabině smějeme. S hodně holkama jsem se znala už předtím, protože jsme spolu hrávaly za Cherokees Brno.
Zároveň působíte i v chlapeckém dorostu Vsetína. Zkuste porovnat tuto soutěž se ženskou ligou.
Je tam obrovský rozdíl ve všem. Hlavně v kvalitě, rychlosti a tvrdosti.
Jaké to je být sama v chlapecké kabině?
S klukama jsem v kabině už odmalička. Chápu, že některým lidem to může připadat divné, ale kdo se v hokeji pohybuje, tak ví, že je to úplně běžná věc. V kabině s klukama je největší sranda, většinu času se smějeme.
