Na začátku sezóny jsi dostával občas hloupé góly, to už je ovšem minulost. Od té doby ses rozchytal a stále si držíš úspěšnost kolem 92%.
Samozřejmě jsem byl nervózní, jako na každém začátku sezony, a musel jsem bojovat o místo. A jsem nervózní i při každém zápase, nejvíc na začátku, než chytím pár střel. V přípravě jsem dostával hloupé góly překvapivě až na konci, sám nevím proč. Jestli to bylo nějaké uspokojení nebo co… Teď už je to snad lepší. Ta vysoká úspěšnost je sice pěkná, protože na mně letí hodně střel,ale radši bych to vyměnil za průměr pod dvě branky na zápas.

Ve většině utkání jsi byl v základní sestavě ty. Cítíš z pozice Petra Žurka tlak na pozici brankářské jedničky? Je mezi Vámi konkurence?
Já myslím, že Petr ten hokej hraje, protože chce, a že chce chytat a ne jen sedět na střídačce. Takže určitě tlak cítím. Konkurenci samozřejmě taky, ta hlavně být musí. Určitě je příjemné, když je dvojka někdo, kdo toho moc nechytne, ale na druhou stranu pak chybí motivace – aspoň tak to vidím já. A Petr je dobrá motivace na to, abych na sobě pořád pracoval, jak na tréninku, tak i mimo něj. Abych byl pořád lepší a chytal co nejvíce zápasů.

Břeclavi se letos daří v samostatných nájezdech. Věříš si na ně?
Vyhráli jsme tři ze čtyř rozstřelů, což je myslím slušné. S Havířovem a Prostějovem mi to vyšlo, Přerov byl smolný a Frýdek se mi vůbec nepovedl, ostatně jako celý zápas. Chybělo mi štěstí, nic mně netrefilo a psychika šla dolů. Na ty nájezdy jsem šel trochu nalomený a podle toho to tak vypadalo – dva nájezdy a ani jsem se puku nedotkl. Pak trenérům vyšel tah s Petrem Žurkem a dva body byly doma. Já do té brány jdu s tím, že prostě nájezdy musím chytit a dál se už se nezajímám, ostatní je na klucích.

Proti kterému týmu se ti chytá dobře a proti kterému soupeři naopak špatně?
Asi každému brankáři se chytá dobře proti „hokejovým“ týmům jako jsou Šumperk, Havířov, Orlová. To jsou útočně nabité týmy, které mají zkušené hráče, kteří hrají hokej a přemýšlí u toho. Samozřejmě se proti nim chytá těžko, ale na druhou stranu jsem stále v permanenci a hráli taky 1. ligu. O to příjemnější pocit je, když je porazíte. A nesmím zapomenout samozřejmě na derby s Hodonínem – to mám snad úplně nejradši. Nejhůře se mi chytá proti Technice. Tam všechny znám a oni znají mně, takže ví, co udělám. Dále nemám rád ty méně hokejové týmy jako Frýdek nebo Uničov, to nikdy nevím, co se stane, a hráči proti nim nemají takovou motivaci, jako třeba v derby s Hodonínem.

Snažíš se kromě tréninků v Břeclavi ještě zdokonalovat? Absolvuješ ještě nějaké brankářské tréninky?
Teď jsem měl ještě každý den práci, takže na nějaký trénink navíc nebyl čas. Ale od minulého týdne začínám trénovat i sám mimo led. Hlavně na balančních pomůckách, pracuji na rozvoji rychlosti, výbušnosti a dynamice. Je potřeba si dát něco navíc. Ono se to pak bude hodit a později se to projeví. Aspoň doufám.

Svou výstroj máš čistě bílou, přitom gólmani se předbíhají v co nejbarevnějším designu své masky. Je to u tebe účel?
Nikdy sem si nevybíral barvu výstroje, ale teď, když už ta možnost je, tak si řeknu, co chci a co se mi líbí. Nemám rád přeplácané motivy plné reklam na výstroji. Proto mám pořád jen čistě bílou výstroj. Navíc je to univerzální, takže pokud mně draftují, můžu si nechat svou výzbroj. Na masku mám pár vytvořených návrhů, ale zatím jsem se k tomu nedostal, že bych si to tam nechal nastříkat. Uvidíme po sezóně.

Kdyby sis mohl vybrat jakékoliv dva beky, které bys před sebou chtěl mít (myšleno na ledě, jako spoluhráče), kteří by to byli?
Kdybych si mohl vybrat? Z naší druhé ligy by to asi byli Aleš Holík a Tomáš Sedlák ze Šumperka, na nich se mi líbí jak střílí, brání a hrají celkově. Jinak třeba Tomáše Kaberleho nebo Nicklase Lidströma.

Co dělá Jarda Chvátal, když zrovna nelapá puky?
Jsem studentem Sportovní fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tam jsem ve třetím ročníku oboru trenér fitness. V létě budu snad dělat státnice, tak už bych se na ně mohl i připravovat. Pracuji jen sezónně, dá se říct, že je to jen taková brigáda. Jinak hodně sleduju třeba filmy.