Po šestačtyřiceti letech opět za oceánem. Poprvé vzemi, která ukázala světu černou pryž a dřevěnouhůl!

„Bylo by nádherné být na květnovém turnaji vKanadě a zahrát si…,“ zasní se šestadvacetiletý Marek Dora, rodák zLednice a pilíř obranných řad extraligového Popradu.

„Je možnost, že bych reprezentoval Slovensko. Už se byl na mě několikrát podívat kouč národního týmu Šupler.“

Anastoupit případně proti svým, hráčům se lvíčkem na hrudi? „Cítil bych se fakt blbě. Bojovat za Slováky a hrát proti Česku,“ znejistí.

Etiku však může hodit za hlavu. Pod Tatrami, na rozdíl od domoviny, se těší uznání. Aprávem.

Po letošním návratu ze Spojených států, kde působil vuniverzitních soutěžích, se vypracoval vnepostradatelného muže Popradu.

„Daří se mi, jsem rád, že jsem zamířil právě tam,“ pokyvuje hlavou autor dvanácti kanadskýchbodů.

„Za hodně vděčím ale tátovi a kouči Františku Hossovi, který vminulosti vedl slovenský nároďák a teď mě pro něj doporučil.“

Sčepelí sice neumí předvádět technické kousky a bryskně vystřelit do horního rohu branky. Trenéři si ho cení kvůli odlišným vlastnostem. „No, nejsem Sergej Zubov, který si to namíří přes celé kluziště,“ usmívá se zadák. „Jsem spíše takový obranář.“

Velitním obranném duu sice nenastupuje, letmý pohled do statistik ale zřetelně ukazuje, proč je pro tým tolik cenným. „Mimochodem jsem nevynechal jediný zápas, a to ani vpřípravě,“ zvýšíhlas.

Možná, že právě severoamerický dril zněj udělal železného muže… „Na Ameriku vzpomínám vdobrém. Nic přehnaného po nás nevyžadovali. No, až na mého bývalého trenéra Kaebeloa,“ pátrá vpaměti.

„Byl neskutečný. Pořád křičel. Někteří kluci zněj byli úplně vedle,“ hořce vzpomíná. „Během dvou sezon prostřídal sto hráčů. Nedávno ho ale vyhodili,“ škodolibě se usměje.

Ajiný nepříjemný zážitek za velkou louží? Ne, naopak. Měl jsem tu čest, že jsem trénoval slegendou Ďáblů zNew Jersey Randy McKayem.“

Ikdyž momentálně láká fanoušky do arén na Slovensku, návratu do vlasti se nebrání. Vždyť poprvé okusil českou extraligu už před devítilety.

„Jenže za Zlín jsem tenkrát pod panem Stavjaňou odehrál jediný zápas. Nicméně uvidíme po sezoně, na českou extraligu si určitě troufám.“

Ke comebacku má nemalé předpoklady. Jen málokdo se totiž může pochlubit podobným rodokmenem. „Můj příbuzný je Peter Bondra, jenže hodně vzdálený,“ máchnerukou.